Noc co noc se nad ukrajinskymi mesty rozeznivaji sireny. Neni to novy zvuk, valka trva uz pres tri roky. Co se vsak dramaticky zmenilo, je intenzita a charakter vzdusnych utoku.
V lonskem roce Rusko vysilalo prumerne zhruba neco pres 100 utocnych dronu Sahid tydne. Na jare 2025 tento pocet podle ukrajinskych udaju (shromazdenych napriklad think-tankem CSIS) vzrostl na vice nez tisic tydne. Coz znamena, ze i pokud by se uspesnost obrany nijak nezmenila - a to neni tvari v tvar mase ruskych dronu uplne pravda - pocet dronu, ktere dosahnou cilu, se desetinasobne zvysi.
Rusko tak zacina slavit uspech s metodou, ktera se oznacuje stale casteji terminem ,,masova presnost". Nejde o oxymoron, jak by se mohlo na prvni pohled zdat. Koncept ,,masove presnosti" popisuje novou realitu bojiste, kde niciveho strategickeho efektu nedosahuji pouze technologicky nejvyspelejsi a nejdrazsi zbrane, ale predevsim obrovske mnozstvi relativne levnejsich, avsak stale dostatecne presnych utocnych prostredku.
Puvodni iranske drony Sahid, ktere Rusko nyni masove vyrabi v licenci a technologicky vylepsuje, se staly symbolem teto zmeny. Ale nejde jen o ne. Moskva kombinuje roje bezpilotnich letounu s vlnami rizenych strel a balistickych raket, aby systematicky pretizila, opotrebovala, a nakonec prolomila ukrajinskou obranu.
Vzdusna valka nad Ukrajinou tak vstupuje do nove nicive faze. Koordinovane nasazeni i pomerne jednoduchych zbrani dosahuje strategickych cilu, odhaluje technicke a ekonomicke limity tradicni obrany. Ukrajina, navzdory obrovskemu nasazeni, zapadni pomoci a horecnym inovacim, celi rostoucimu tlaku na sve zdroje.
Jak jiz bylo receno, symbolem nove ruske strategie jsou bezpilotni letouny Sahid-136, respektive jejich ruska verze Geran-2. S odhadovanou cenou mezi dvaceti a padesati tisici dolary za kus predstavuje zlomek nakladu na sofistikovane strely s plochou drahou letu.
Foto: Seznam Zpravy
Drony Sahid a Geran.
Rusko jich vsak podle odhadu ukrajinske rozvedky a zapadnich analytiku v roce 2024 vyrobilo temer sest tisic. Planuje pridat rocni produkci deseti tisic jeste levnejsich klamnych dronu Gerbera, ktere maji za ukol pouze imitovat radarovy podpis Sahidu, a tim dale redit pozornost a zdroje obrancu. K tomu je treba pripocist odhadovanou rocni produkci vice nez 1200 strel s plochou drahou letu a nekolika stovek balistickych raket kratkeho a stredniho doletu. Arzenal pro zahlceni je tedy pestry.
Od lonskeho podzimu jsme tedy svedky dramaticke eskalace. Ukrajinska data ukazuji, ze zatimco pred zarim 2024 Rusko vypoustelo prumerne kolem 130 Sahidu tydne, do letosniho brezna jejich pocet vzrostl na priblizne 1100 tydne. Utoky prichazeji temer denne, casto v nekolika vlnach a z ruznych smeru - z Krymu, Krasnodarskeho kraje i z oblasti hranicicich s Ukrajinou na severu. Cilem je maximalne zkomplikovat praci protivzdusne obrany.
Samotne Sahidy prochazeji neustalym vyvojem. Jak pro Kyiv Independent popsali ukrajinsti obranci, nove verze letaji rychleji - namisto puvodnich zhruba 200 km/h dosahuji rychlosti pres 400 km/h, s rekordnimi zaznamy blizicimi se 500 km/h. Operuji take ve vetsich vyskach nekolika kilometru, mimo dostrel obranou casto pouzivanych kulometu.
Primarne ale nejde ani tak o kvalitu pouzitych dronu, ale jiz zminene vycerpani ukrajinske obrany -predevsim drahocennych a omezenych zasob ucinnych protivzdusnych strel. Kazdy levny Sahid, ktery donuti Ukrajince vystrelit raketu v hodnote statisicu ci milionu dolaru, je z ruskeho pohledu ekonomickym vitezstvim.
Vznika tak nebezpecna mezera, zejmena ve schopnosti zasahovat cile ve vetsich vyskach. Zatimco drive drony letaly casto nizko nad terenem, aby se vyhnuly radarum, v posledni dobe zrejme v reakci na nedostatek strel pro ukrajinskou protivzdusnou obranu v nekterych pripadech letaji vyse, mimo dosah pozemnich kulometnych tymu. Nad cilovou oblasti pak prechazeji do strmeho az stremhlaveho letu.
Navic vytvoreni - byt docasnych - ,,der" v obrannem destniku muze otevrit cestu pro udery cennejsimi a nicivejsimi zbranemi na strategicky vyznamne cile.
Foto: Seznam Zpravy
Pocty dronu, kterymi utoci Rusko.
Ukrajinska obrana pritom je v mnoha ohledech prvotridni. Pouziva zajimavou smes sovetskych, zapadnich i novych, ryze ukrajinskych reseni. V zemi vznika cela rada projektu na vyvoj a vyrobu vlastnich ,,stihacich dronu" - malych, rychlych a levnych bezpilotnich letounu navrzenych k niceni nepratelskych dronu bud primym narazem, nebo explozi v jejich blizkosti. Cena nekterych se podle dostupnych informaci pohybuje od nekolika stovek po zhruba pet tisic dolaru, coz by dramaticky zlepsilo pomer cena/vykon.
Vyznamnou roli hraje a bude hrat elektronicka valka, tedy ruseni navigacnich a komunikacnich systemu utocicich dronu, ktere je sice fyzicky neznici, ale muze je odklonit, nebo donutit k padu. Ve vyhledu se hovori o nasazeni laserovych zbrani nebo plne automatizovanych protiletadlovych del s pokrocilym zamerovanim, ale jejich masove a efektivni nasazeni je otazkou budoucnosti.
I zbrane zalozene na overenych principech (radarem rizene protiletadlove kanony) je totiz zapotrebi zacit vyrabet v mnozstvich, ktera byla jeste pred nekolika lety naprosto nepredstavitelna. Idealne po tisicich, pokud by mely pokryt vyznamnou cast moznych cilu jen na Ukrajine.
Zatimco Ukrajina a jeji spojenci hledaji reseni pro soucasne problemy, je dobre se take ptat, co bude ve vzdalenejsi budoucnosti. Pochopitelne se nabizi moznost, ze pripadny konflikt mezi Ruskem a NATO - ktery ruska propaganda neustale pripomina v mnoha ruznych podobach - by se mohl vyvijet podobne jako vzdusna valka na Ukrajine.
Ruske jaderne zbrane by v takove predstave mohly slouzit jako odstrasujici prostredek proti primemu pozemnimu utoku NATO. A v takovem scenari by cast Evropy mohl cekat podobny vyvoj jako dnes Ukrajinu: dlouha valka s kazdodennimi nalety, ktere obrana nedokazala stoprocentne zastavovat.
Historie se ovsem malokdy opakuje tak presne. V pripade konfliktu se zapadnimi zememi by Rusko postupovalo nejspise jinak. Napriklad Fabian Hoffmann, bezpecnostni analytik specializujici se na raketove systemy, argumentuje, ze Rusko si je dlouhodobe vedomo sve ekonomicke a prumyslove zaostalosti ve srovnani s kombinovanou silou evropskych statu NATO, natoz s pripoctenim Spojenych statu. Proto ruske vojenske planovani, jak naznacuji verejne dostupne strategicke dokumenty, uprednostnuje scenar kratke, avsak extremne intenzivni kampane.
V takove variante by masivni raketove a dronove udery, zejmena v uvodni fazi konfliktu, hraly klicovou roli. Cilem by nebylo ani tak totalni zniceni vojenskeho potencialu NATO, jako spise zpusobeni soku a take demonstrace odhodlani k boji vsemi prostredky. To by melo presvedcit aliancni lidry, ze dalsi boj bude drahy financne i lidsky.
Skutecnost, ze Rusko podle dostupnych informaci vyznamnou cast sve soucasne produkce raket dlouheho doletu neumistuje na ukrajinske bojiste, ale skladuje, tuto hypotezu jen posiluje. Moskva se podle vseho pripravuje i na jine eventuality, vcetne mozne konfrontace s NATO.
Aliance v poslednich desetiletich spolehala pri obrane proti konvencnim vzdusnym utokum (ne tem jadernym) na sve protiraketove a protivzdusne obrany. Soucasne tempo produkce munice pro tyto systemy v Evrope ovsem je zalostne nizke - odhaduje se, ze kombinovana evropska produkce strel zeme-vzduch dosahuje sotva nekolika stovek kusu rocne. A strely urcene k obrane proti balistickym raketam se v Evrope nevyrabi prakticky vubec.
Rusko proti tomu produkuje vice nez tisic strel s plochou drahou letu a tisice (mozna vice nez 10 tisic) dronu. Ukrajinska zkusenost pritom jasne ukazuje, ze protivnik schopny vyslat ,,masu" presne navadenych utocnych prostredku muze rychle presytit i technologicky vyspelou obranu. Strategie, ktera sazi na obrovske mnozstvi ,,jakz takz" ucinnych a presnych zbrani, slavi uspech.