V newsletteru Pod carou popisuje kazdou sobotu Matous Hrdina spolecenske trendy, ktere sice vidame vsude kolem sebe, ale v prilivu kazdodenniho zpravodajstvi trochu zanikaji mezi radky. Pokud vas ukazka zaujme, prihlaste se k odberu plne verze newsletteru.
Kazdodenne se potkavame se spoustou udalosti, napadu a novinek, kolem kterych se toci bourliva diskuze a zajimaji skoro kazdeho - napriklad politicke krize, deni v popkulture nebo bezne sdilena lidska trapeni a otazky. Jejich protikladem jsou veci, ktere nam neprijdou dulezite, nezajimaji nas, a proto je prehlizime. Ale pak je tu jeste treti kategorie. Patri do ni myslenky a problemy, ktere nam na prvni pohled prijdou velmi zavazne a inspirativni, chceme se jim hloubeji venovat, ale vzapeti na ne prestaneme myslet a nejakym zahadnym zpusobem se nam uplne vytrati z hlavy.
Kvuli teto magicke vlastnosti se o nich jen obtizne mluvi a jak uz to s podobnymi rebusy byva, obcas je nejlepe dokaze osvetlit umeni, v tomto pripade beletrie. V roce 2021 publikoval britsky programator a sci-fi spisovatel Sam Hughes pod pseudonymem qntm novelu There Is No Antimemetics Division, ktera se toci prave okolo techto podivne neuchopitelnych veci, pro nez zavadi trefny vyraz antimemy.
Svet je v jeho dystopickem pribehu ohrozen nejruznejsimi desivymi mimozemskymi monstry a dalsimi podivnostmi, ktere jsou kvuli svym antimemetickym vlastnostem takrka nevystopovatelne a nepozorovane tak infiltruji nasi realitu. Do boje se s nimi pousti supertajne antimemeticke oddeleni jiste americke vladni agentury, o kterem logicky nikdo nic netusi a jeho agenti se musi neustale ladovat leky na posilovani pameti, aby obratem nezapomneli, kde vlastne pracuji a co maji odhalovat.
Jde o docela povedene hororove vypraveni (na podzim se pripravuje nove vydani), ktere zajimave rozviji postupy internetove creepypasty i popularnich temnych sci-fi romanu typu Problemu tri teles, ale zdaleka nejde jen o nenarocnou zabavnou cetbu. Maskovane bytosti z jinych dimenzi se nam nejspis pod posteli neschovavaji (i kdyz, kdo vi...), ale antimemy jsou docela uzitecny koncept, diky kteremu muzeme lepe vysvetlit palcive problemy v rade oblasti spolecenskeho zivota i politiky.
Teorii antimemu se nechala inspirovat americka autorka a IT vyzkumnice Nadia Asparouhova, ktera s jeji pomoci v nedavno vydane publikaci Antimemetics: Why Some Ideas Resist Spreading zkousi vysvetlit radu problemu a selhani soucasneho digitalniho komunikacniho prostredi.
Vychazi z jednoduche myslenky, ktera nejspis nekdy napadla uplne kazdeho: Proc se mezi lidmi tak casto ujmou libive, rozumne znejici, a proto i velmi chytlave myslenky, ktere jsou ale mnohdy naprosto nesmyslne a nadelaji vic skody nez uzitku? A proc se jine, mnohem rozumnejsi a produktivnejsi napady i pres veskerou snahu jaksi nedokazou ujmout a viralne sirit?
Poslechnete si audioverzi newsletteru nactenou autorem.
Prvni cast teto otazky je celkem banalni a siroce diskutovane tema, protoze tajemstvi slavy a virality chteji rozlousknout asi naprosto vsichni. Zajimavejsi je ale druha polovina, tedy rozkryvani pricin neviditelnosti a neuchopitelnosti myslenek, u nichz se jinak vsichni shodnou, ze by si jiste zaslouzily vice pozornosti.
S antimemetickymi informacemi se bezne potkavame i na drobne osobni rovine - par kamaradu vi, ze Pepa pije, Franta podvadi manzelku a Karel ma dluhy, ale kvuli ruznym nepsanym normam se tvari, ze to nevidi, nez nekomu dany problem preroste pres hlavu. Mnohem zajimavejsi jsou ale antimemeticke jevy na celospolecenske rovine.
Existuji vlivni antimemeticti lide (ruzne politicke sede eminence nebo treba vedci, kterym bychom meli venovat vetsi pozornost), antimemeticka mesta (Asparouhova podotyka, ze v debatach o technologiich bychom meli mene hledet k San Franciscu a vice treba k cinskemu Sen-cenu) a v neposledni rade antimemeticke myslenky, teorie a napady, o kterych se jaksi nemluvi.
Mohou to byt treba ruzne okrajove politicke ideologie, ale i relativne nekontroverzni prakticka reseni ruznych problemu, ktera vzdy nenapadne vysumi ze spolecenske debaty - dobry priklad je prevence a priprava na pandemie, kterou zacneme resit az po dalsi ,,necekane" nakaze a za par tydnu se na to zase vykasleme.
Asparouhova vypocitava radu duvodu, ktere stoji za antimemetickymi vlastnostmi. Upozornuje, ze nektere myslenky maji v debate vetsi treni ci odpor, protoze jsou prilis odborne a slozite, narazi na ruzne predsudky a tabu, nebo jsou vice rozkrocene v case - kazdy novinar vi, ze pozvolne jevy jsou mene atraktivni nez nahle katastrofy a kratke video ma vetsi viralni potencial nez tisicistrankovy roman.
Nejdulezitejsi faktor ale nachazi ve spolecenskem kontextu komunikace. Pomaha si teoriemi francouzskeho filozofa Reneho Girarda, ktery tvrdil, ze lidske chovani je motivovano vzajemnym napodobovanim a nasledne i rivalitou, ktera prameni z ruznych soupericich tuzeb. Na prizemne prakticke rovine to znamena, ze nejvetsi uspech (a tedy i viralitu) u nas maji takove informace, diky kterym se zarazujeme a posilujeme sve postaveni v nasi komunite nebo nam slouzi jako dobry klacek na nase nepratele - a je uplne jedno, jak prinosne ci fakticky spravne tyto myslenky jsou.
Je to koncept, ktery dobre pochopila soucasna radikalni pravice i dalsi politicti extremiste (a naopak nedochazi rade liberalnich bojovniku s dezinformacemi) a ktery take pomaha v rozvijeni antimemeticke teorie - jednoduse receno, cim vic nas neco vylucuje z kolektivu a stavi na pranyr, tim vetsi je to antimem.
Asparouhova tak jeden z hlavnich problemu vidi v otevrene povaze socialnich siti, kde se rozumne a produktivni myslenky-antimemy nemohou ujmout. Jsou totiz zaduseny viralnimi memy, ktere slouzi jako ucinna munice kmenovych stretu a kulturnich valek.
V soucasnosti proto probiha postupny odchod uzivatelu do skupinovych chatu a dalsich uzavrenych platforem, kde se mohou nepopularni teorie lepe v klidu rozvijet a kvest mezi skupinami zasvecenych (jako v tajnych antimemetickych laboratorich v Hughesove sci-fi novele), a z nich pak postupne prosakovat zpet do verejne debaty - obcas se tomu rika teorie temneho lesa, kterou s odkazem na romany Liou Cch'-sina na internetove prostredi aplikoval zakladatel Kickstarteru a take editor a spoluvydavatel knihy Antimemetics Yancey Strickler.
Cele to pusobi jako brilantni konstrukce odhalujici zakulisi soucasneho komunikacniho prostredi, jenze je v ni potreba cist mezi radky. Asparouhova se pohybuje v centru svetoveho IT prumyslu (byla napriklad jednim z prvnich zamestnancu firmy Substack) a technologicky reporter New Yorkeru Gideon Lewis-Kraus ji ve sve recenzi oznacil za typicky priklad nove generace intelektualu ze Silicon Valley. Jeji kniha je tak trochu mimodek i skvelym svedectvim o prazvlastnich mentalnich horizontech americkych digitalnich baronu a jejich dvoranu.
Projevi se to uz ve chvili, kdy se pokousi vypocitat vsechny antimemeticke myslenky, o kterych se na socialnich sitich verejne ,,nesmi mluvit". Vedle rozumnych prikladu k nim totiz zahrnuje i ruzne nesmysly a predevsim treba antidemokraticke ideje ultrakonzervativce a vlivneho ideologa americke alt-right Curtise Yarvina - tedy temata, kterym ve viralnim sireni brani udajna politicka korektnost a ,,cancel culture".
Nehraje ovsem formalni hru, kterou zname i z rady ceskych medii, kam si casto nekdo chodi postezovat, ze se u nas o rade veci nesmi mluvit a panuje oskliva cenzura, a nasledne za to sklidi tisice viralnich sdileni a potlesk na otevrene scene. Rasismus, homofobie, fasismus a dalsi lahodne prichute veci, ,,o kterych se nemluvi", jsou bohuzel jedny z nejuspesnejsich memu moderni historie, nikoliv neuchopitelne a utajene antimemy. Vetsina lidi tak chape, ze je to jen pomrkavaci klauniada, ktera je sice trochu pokrytecka, ale nekdy jsme tuhle manipulativni komunikacni taktiku ,,konecne to nekdo rekl nahlas" pouzili asi vsichni a neni na ni nic prevratneho.
Asparouhova ale resi jeste horsi pripady, kdy nekdo roli nepochopeneho disidenta vezme zcela vazne, a pak se uprimne divi, proc si z jeho napadu lide delaji legraci nebo jej kvuli nim vylucuji z kolektivu. Pro takove selhani usudku je vetsinou potreba radne prerostle ego kombinovane s asocialni osobnosti a takovych je zrovna v Silicon Valley vice nez dost.
Z vyroku Elona Muska, ale i dalsich, na prvnich pohled pricetnejsich lidru typu Marka Zuckerberga je patrne, ze sice nemaji zadne hlubsi spolecenskovedni vzdelani a styk s zitou socialni realitou, ale presto si mysli, ze odhalili zasadni odpovedi na velke problemy lidstva. A kdyz se jim lide na socialnich sitich smeji a nechteji ve velkem nakupovat jejich NFT tokeny, chytre bryle ci metaverzum, musi byt zakonite hloupi ci zmanipulovani politickymi konspiracemi.
Pak je vice nez zrejme, proc prave tento typ lidi tak horuje za odchod do soukromych komunikacnich kanalu a take proc se tak ochotne postavili za Donalda Trumpa - nebyl za tim zdaleka jen vecny byznysovy kalkul, ale prave i ukrivdena ega, o jejichz napady Trump chvili ucelove predstiral zajem (aktualni divoky rozchod Trumpa s Muskem to ostatne skvele dokazuje).
Sebestrednost lidi ze Silicon Valley se projevuje i ve zpusobu, kterym Asparouhova stavi do stredu sve analyzy digitalni technologie. Jako priklady antimemu uvadi hlavne napady vychazejici ze Silicon Valley, jako hlavni problem popisuje socialni site a jimi udajne vyvolanou ztratu pozornosti (tedy opet produkt Silicon Valley) a jako reseni krome jineho navrhuje i odchod na jine digitalni komunikacni platformy, neboli zase vychodisko, ktere ma pod kontrolou Silicon Valley.
Velka cast zminovanych problemu a komunikacnich zkresleni ovsem existovala davno pred pocitaci a internetem. Vetsina lidi se porad bavi i osobne, nikoliv v groupchatu (Lewis-Kraus s odkazem na aktualni kauzy podotyka, ze pokud kontroverzni politicke konspirace spletate v groupchatu s desitkami clenu vcetne maskovanych reporteru, o vasich kompetencich to moc nesvedci), a pokud se nejaka myslenka nedokaze viralne ujmout a ma neodstranitelne antimemeticke vlastnosti, miva to vetsinou dost jednoduche vysvetleni, do ktereho neni potreba tahat dalekosahla spiknuti.
V prvni rade to muze byt proto, ze jde o nepodstatnou banalitu, ktera nikoho krome daneho nadsence nezajima. Druhym a mozna nejcastejsim duvodem je fakt, ze dana myslenka je pro vetsinu lidi z ruznych duvodu nevyhodna, predstavuje pro ne moc velke usili, nebo si nedokazou dobre spocitat pomer ceny a vykonu (malokdo zacne ve dvaceti disciplinovane cvicit, aby mel fyzicku na penzi). A treti variantou jiste muze byt situace, ze sice jde o uzitecnou myslenku, ktere fandi vetsina lidi, ale jejimu sireni ucinne brani nejaka mala, ale mocna lobby.
V kazdem pripade ale za antimemetickymi vlastnostmi dane veci stoji lidske hodnoty, normy, pravidla, nazory a ekonomicke a mocenske vztahy, ktere vzdy urcuji, co si o ni budeme myslet a jak moc ji budeme chtit sirit, nebo naopak skryvat ci ignorovat. Lide z prostredi technologickeho prumyslu ale casto komunikaci zastarale vnimaji jako mechanicky proces, ve kterem se z jednotlivych myslenek stavaji zamenitelne anonymni objekty ci kusy obsahu, ktere jen mezi lidmi automaticky koluji nejakym potrubim, a kdyz se nekde zadrhnou, staci jen roury opravit nebo navrhnout lepe.
Neznamena to, ze by socialni site a dalsi platformy nepotrebovaly zasadni redesign, prave naopak, ale jen s nimi cely mechanismus fungovani antimemetickych myslenek rozhodne neodhalime. Teprve kdyz se vratime k puvodni definici antimemu - jsou to ideje a problemy, ktere nam pripadaji dulezite, ale pak nam nejak zmizi z hlavy -, dokazeme docela dobre oddelit skutecne priklady od tech falesnych.
Opravdove antimemy jsou veci, ktere jsou tahle, slozite, vyzaduji odbornou a dobre moderovanou debatu, je nam neprijemne na ne myslet a misto jasnych reseni prinaseji dalsi tezke vyzvy a otazky - typicky antimem je treba fakt, ze recyklace je jen PR taktika petrochemickeho prumyslu a nikoliv realisticka cesta k boji se zavejemi plastoveho odpadu, ktery lze vyhrat jen skrze slozitou a narocnou prestavbu cele prumyslove ekonomiky a spotrebni kultury.
Podobne se to ma i s otazkami okolo klimaticke zmeny, krize biodiverzity, novych medicinskych hrozeb nebo ekonomickych nerovnosti - jejich skutecna reseni byvaji velmi antimemeticka, ale k jejich promene z antimemu v memy rozhodne nestaci prestavba socialnich siti, odchod do utesneho spikleneckeho groupchatu nebo prosty fakt, ze jim ,,zacneme venovat vice soustredene pozornosti", coz je neco, co Asparouhova take blahosklonne navrhuje.
Presto se v zaveru jeji publikace najde jedno relevantni reseni. Podotyka, ze zasadni roli pri zviditelnovani antimemu a jejich uchovavani v zive pameti maji nejruznejsi instituce. Debaty na sitich jsou pomijive, politici mysli oportunisticky v ramci jednoho volebniho obdobi a vetsina lidi take prestava resit veci, ktere se jich uz osobne netykaji - vsichni sice mame nejakou empatii, ale presto problemy univerzitnich studentu vzdy zajimaji predevsim aktualni studenty, majitele nemovitosti netrapi potize najemniku apod.
Kriticky dulezite jsou proto fungujici urady a byrokracie, skoly, vedecka pracoviste a dalsi instituce, ktere nepopularni a opomijene antimemy nezapominaji reflektovat a resit. Slusi se dodat, ze k temto institucim by mela patrit i tradicni media (ktera lide ze Silicon Valley zamerne zdevastovali a ted se krkolomne snazi vymyslet jejich funkcni nahrady), ktera by take mela zvedat dulezita, ale zoufale nepopularni antimemeticka temata, byt tu jiste casto praxe pokulhava za teorii.
A i kdyz treba nejsme akademici, urednici ci novinari, stale se vyplati premyslet, proc se nektere dobre napady mezi lidmi nedokazou chytnout a jsou nepravem zapomenuty. Jen u toho mame pamatovat na trochu sebereflexe. Meli bychom davat pozor, jestli jsme skutecne odvazni rebelove, kteri jdou proti proudu a krici do sveta nepohodlnou pravdu, nebo jsou jen nase napady zcela nepodstatne ci naprosto pomylene a pravem zavrhovane.
Mozna nam pak take dojde, ze jednim z nejvetsich soucasnych antimemu je myslenka, ze uzasne vynalezy ze Silicon Valley svet rozhodne nespasi a jedinou cestou je zmena ekonomickych, kulturnich a politickych systemu, hodnot a norem, kterou uz lide v krizovych situacich provedli mnohokrat predtim a zadne prevratne nove technologie k tomu vetsinou nepotrebovali.
Pokud se vam ukazka z newsletteru Pod carou libila, prihlaste se k odberu. Kazdou sobotu ho dostanete primo do vaseho e-mailu, vcetne tipu na dalsi zajimave cteni z ceskych i zahranicnich medii.