Novy cesky roman Svata jde ve stopach Tuckove

,,Ona je tak krasna, maminko. Je tak dokonala, ze se pred ni stydim," rika Kristina Raisova sve matce Aloisii. Mluvi o Panne Marii. Kriste se poprve zjevila roku 1881 v lese nedaleko jejich hospody. Aloisie dceru vyslala s bandaskou pro boruvky a ona se vratila s bilym oblicejem, sesunula se na zem, vicka se ji chvela a na cele ji vyrazil pot. ,,Videla jsem ji," rekla zdesene naslouchajici matce a take Anezce, nejblizsi kamaradce a nalezenkyni, ktera po boku Kristy vyrustala v usedlosti Raisovych.

Pribeh druhe knihy osmadvacetilete spisovatelky a scenaristky Sary Zeithammerove, kterou pod nazvem Svata nedavno vydalo nakladatelstvi Listen, vychazi ze skutecnych udalosti okolo Kristiny Ringlove a takzvaneho zazraku ze Sucheho dolu. Ctrnactileta divka na Nachodsku udajne triadvacetkrat spatrila Pannu Marii. Na miste zjeveni vzniklo poutni misto, ktere navstevovaly davy. Cirkev se na zazrak divala skepticky. ,,Varujeme pred kupovanim vselijakych pisnicek a modlitbicek i obrazku o Panne Marii suchodolske opakujice, ze to vse bez cirkevniho schvaleni a ze zisku se deje," napsal biskup Eduard Brynych v breznu 1893.

O par let pozdeji pribyl v zivote Kristiny Ringlove dalsi znepokojivy milnik. Byla odsouzena za vrazdu.

Roman Svata ale vypravi hlavne o vire. Nejen o te nabozenske, ale take o vire, ze cloveku jeho nejblizsi rikaji pravdu. ,,Videla jsem ji," opakuje si Aloisie dcerina slova, kdyz v uvodu knihy prihlizi jeji poprave. V hlave ji pritom vibruje otazka: ,,Opravdu, Kristo?" Ani kdyz dozorci zvedaji rakev s dcerinym telem, nedokaze se matka ubranit pochybnostem. ,,Ja jsem nevinna. Jsi, dcero moje?"

O samotne vypravecce ctenar brzy zjisti, ze pred lety ovdovela, prisla o syna a zbytek vesnice se na ni diva skrz prsty. Proc, to se jen tak nedozvime. Aloisie si s vysvetlovanim dava nacas. Dulezite informace davkuje po troskach, a navic je stejne nespolehliva jako dcera. Tak, jako je tezke verit Kriste a udajnemu zazraku, musi ctenar neustale premyslet, co vsechno mu vypravecka zamlcuje a kdy se na strankach zjevi postava, ktera Aloisinu verzi pribehu zpochybni.

Podobny zpusob vypraveni Sare Zeithammerove neni cizi. Zvlastni pocit ctenarske nejistoty prosakoval jejim debutem o mileneckem trojuhelniku Stehy, ktery ji predloni vynesl sirsi nominaci na Cenu Jiriho Ortena. Divacke pochybnosti zase hraly dulezitou roli v serialu Ceske televize Pet let, k nemuz napsala scenar a kde dva protagoniste stridave nabidli zcela rozdilne perspektivy na stejnou traumatickou udalost.

S historickym romanem Svata se ted Zeithammerova ukazuje jako autorka mimoradne sirokeho zaberu, do ktereho patri take chystany film o malirce Toyen nebo pripravovana miniserie podle bestselleru Zitkovske bohyne od Kateriny Tuckove.

Tomu se ostatne novy roman dost priblizuje. Peclive vyresersovana Svata take aktualizuje lokalne ladeny pribeh s tajuplnym nadechem, pricemz spisovatelka vi, ze tu nejde jen o atmosferu, ale take mezilidske vztahy a spolecenskou hierarchii. O to, kdo muze konat svobodne, kdo je naopak obklopen predsudky.

Kdyz Sara Zeithammerova pred casem mluvila v podcastu Lit o sve fascinaci 19. stoletim, priznala, ze ji nejvice zaujalo, jak moc byly zeny te doby definovany pomerem k muzum. Aloisie je jimi obklopena, ackoli se dobrovolne rozhodla byt osamocenou vdovou. A Krista a zazrak? Neni ani hezka, ani dost pokorna, aby mohla dostat posveceni od cirkve.

,,Muz dokaze zenu pozvednout, ale obracene to nejde," rika Aloisii jeji otec ve druhe polovine pribehu, kdy uz toho o malomluvne vypravecce ctenar vi docela dost. Tusi, ze ma co docineni s problematickou postavou, jejiz konani byva moralne nejednoznacne. Ale mame ji verit mene nez muzum, kteri chteli s Aloisii spat nebo meli zajem si privydelat na stovkach poutniku smerujicich za Kristou a jejim zazrakem?

Svata nikdy nespadne k tezovitosti nebo jednoduchym verdiktum o muzich ci zenach. Napeti buduje nejen tim, jak ctenari hazi drobky napovedy v podobe ustrizku z budoucnosti, ale take neustalou nejistotou, jestli nam neunika nejaka zasadni indicie, neci svedecka vypoved. Nebo jestli nam proste nekdo nelze.

Stylisticky Svata zadne zazraky nenabizi. Je to proste remeslo. Par zajimavych prirovnani tu nuluje hrstka tech krecovitych. Rukopis Zeithammerove take zatim nepoznate podle prvni stranky textu. Pribeh ale davkuje s perfektnim nacasovanim. Tajuplne motivy se casem zaobluji v krivkach nevyresenych ublizeni, prichazeji dalsi a dalsi horke pointy. Pri nekolika scenach dokaze autorka zasahnout tak presne, az to zaboli.

Ne, Svata na prvni pohled neni optimisticke cteni. Presto je romanem o houzevnatosti a lasce. Zvitezi ten, kdo uveri. At uz prizraku Panny Marie mezi stromy, sve vlastni dceri, nebo jedne ztrapene, ale nikdy se nevzdavajici vypravecce.