Petr Fiala a Vit Rakusan se sesli u piva, aby verejnost ujistili: s Babisem nikdy! Do voleb zbyva 37 dni a tohle mobilizacni cviceni rozhodne nebylo posledni. Andrej Babis na mitincich ostatne rika to same, akorat naruby. Nikdy!
Jedinou novinkou od stolu v Malostranske besede je Rakusanuv plan svolat v Praze tesne pred volbami spolecnou manifestaci demokratickych sil, ktera bude varovat pred vladou ANO, SPD alias Jo! a komunistu alias Stacilo!.
,,Pojdme takove gesto udelat vsichni spolecne. V nejblizsich dnech oslovim predstavitele obcanske spolecnosti, rad bych je pozval, aby se k akci pridali a pomohli nam mobilizovat demokraticke a prozapadni sily," sdelil predseda hnuti STAN.
Cilem takove masove akce neni pretahovat volice konkurenci, ale vyburcovat k volebni ucasti ty sve. Takze destinace Praha dava smysl vic nez dejme tomu Ostrava, prestoze v metropoli budou Rakusan a spol. na prozapadni manifestaci presvedcovat hlavne ty, kdo uz prozapadne presvedceni jsou. Ale takhle zanr last-minute volebnich mitinku funguje asi vsude.
Spolu a Starostove se pustili do hloubeni neprekrocitelneho prikopu mezi ,,nimi" a ,,temi druhymi" politiky s naruzivosti, ktera odpovida horke fazi kampane.
Kouzelnym slovickem ,,kompromis" totiz jeste nikdo zadne volice nezmobilizoval. V praveku predvolebniho boje snad ano: dnes ale teziste politiky nelezi v jejim stredu, ale na polech, ze kterych se konkurenti co nejhlasiteji okrikuji. Kdo by chtel na socialnich sitich zaujmout nabidkou politickeho kompromisu, je predem ztracen. Prvni prikazani: nesmiritelnost. Nekompromisni postoj - to zni uznale, to se pocita.
Nadbytek absolutnich, politicky i mravne (stojime si za svym, a tak to musi zustat!) pevnych predvolebnich stanovisek zaroven komplikuje, skoro znemoznuje jejich pripadnou povolebni korekci. A take obraci pozornost k otazce, co je meritkem politiky spis: mravni vysiny (drzime slovo!), anebo uspesne kompromisy?
Jedna cast ceskeho politickeho diskursu se zaobira ,,prizrakem Slovenska", respektive prizrakem Roberta Fica a jeho mocenske neznicitelnosti. Volne prelozeno, rizikem, ze po volbach to u nas dopadne ,,jako na Slovensku". V tom pripade se hodi pripomenout, ze Fica a spol. po poslednich volbach vyneslo k moci i to, ze jeho rivalove nedovedli pracovat s kompromisem, anebo ho rovnou povazovali za sproste slovo. Viz expremier Igor Matovic.
O zapomenutem umeni kompromisu vystizne pise slovensky kolega Samo Marec ve sve knize Jak se zbavit zoufalstvi ze Slovenska a porazit Roberta Fica: ,,Bez schopnosti pripustit kompromis a jednat o nem se politika delat neda, v konecnem dusledku vede do slepe ulicky a ke krachu."
Samozrejme, nikdy kompromis nemuze byt urcujicim rysem vlastni tvare. A vzdycky zalezi na jeho mire a na svedomi a odvaze ci nestoudnosti tech, kdo ho delaji. Chvala kompromisu musi byt podminena, hranice mezi prohnilym a rozumnym kompromisem je tenka, pokud se vubec da poznat. Nejde o to delat kompromisy stuj co stuj, natoz nad nimi skakat radosti - ale o to, vubec je jako moznost a metodu pripoustet.
Takove uvahy se zdaji uprostred do krajnosti polarizovaneho volebniho boje trochu bezcenne. Zapomenute mimo aktualni realitu. Jenze ta - az volby dopadnou tak, jak dopadnou - zestarne. A dvere ke kompromisum, tolikrat hlucne pribouchnute v kampani, nepujdou otevrit. Do nesmiritelnosti bylo nainvestovano tolik, ze kompromis by nutne pusobil jen jako zrada, kolaborace, podraz a dalsi oskliva, nemravna slova.
Ceska a slovenska zkusenost s politickymi kompromisy neni symetricka. Nezazili jsme vrcholne cislo Mikulase Dzurindy, ktery v roce 1998 slozil dvaceticlennou vladu ze vsech moznych stran, aby odstavil viteze voleb Vladimira Meciara. ,,Jeho kompromisy mu dnes sotva nekdo vycita. Nikdo mu nerika, ze se proti Meciarovi nemel spojovat s komunisty a misto toho radeji principialne odejit do opozice," glosuje to Samo Marec.
A stejne tak jsme nezazili slovenske volby 2023, pred kterymi bylo dilema prozapadnich volicu jasne, tak jak Marec pise: ,,Vlada ,bez fasistu i bez mafie' je nemozna, bez Fica se to da jedine s Pellegrinim, a komu se to nelibi, dostane Fica s Pellegrinim." Coz se po volbach stalo. Vedl k tomu i nadbytek moralne pevnych proklamaci a nedostatek vule ke kompromisum.
Co nepamatuji naopak Slovaci, a co take muze za spatnou povest kompromisu u nas, je opozicni smlouva Vaclava Klause a Milose Zemana z let 1998-2002. Dva predvolebni arcinepratele si kompromisem rozdelili moc ve state - povolebni kocovina z totalniho popreni predchozich proklamaci a mobilizaci nemohla byt vetsi. Stopy zanechala dodnes. Kdyz politici tak moc ujistuji, ze s tim nebo onim ,,nepujdou nikdy", je v tom i podvedoma potreba anulovat traumatizujici vzpominky volicu na tenhle - dost prohnily - kompromis.
Soucasti spolecne ceskoslovenske pameti je kompromis z prosince 1989, kdy se Vaclav Havel stal prezidentem hlasy poslancu komunistickeho parlamentu (ktere presvedcil komunisticky vyjednavac Marian Calfa). Bylo to na jednicku s hvezdickou z principialnosti? Spis ne. Bylo to prozirave, prospelo to zemi? Absolutne.
Zadny historicky priklad neni sam o sobe poukazkou na delani kompromisu. Vzdyt kompromisem se mohla zdat i mnichovska dohoda. Ale v predvolebnim ohni se snad da alespon nesmele spitnout, ze kompromisy jako takove existuji a do politiky patri.
Spolu a Starostove a Pirati nekompromisne rikaji, ze s Babisem nikdy. Babis nekompromisne rika, ze se Spolu a Starosty a Piraty nikdy. Z ocekavanych ucastniku pristi Snemovny tak zbyvaji extremni SPD a spol. a extremni Stacilo! a spol., mozna par dalsich hlasu z dnesni opozice. Pravdepodobnostni matematika je jednoducha: jestli strany byvale vladni petikoalice neubojuji vetsinu, na coz to zatim podle pruzkumu nevypada, povladne Babis - a to nejspis i s podporou tech, kdo mluvi o zmene rezimu, a s kompromisy, ktere takova podpora obnasi.
Anebo se se skripenim zubu vynori jeste jiny prohnily nebo rozumny kompromis, o kterem ted nemame ani poneti. O tom se u predvolebniho piva zasadne nemluvi.