Malatny: Necekal bych, ze Chinaski skonci na stadionu. Tabacek uz me nebavi

Kapela Chinaski zavrsi oslavy tricetin svym prvnim stadionovym koncertem. Tuto sobotu 7. cervna zahraje v Malsovicke arene stojici na miste nekdejsiho sportovniho stadionu, jemuz se kvuli osvetlovacim stozarum ve tvaru lizatek rikalo Pod lizatky. Arena pritom od otevreni v roce 2023 slouzila pouze pro sportovni utkani. ,,Fotbal jde uplne mimo me," pripousti frontman Michal Malatny. Se zbytkem sestavy nicmene chodi hrat badminton.

Na rozhovor tak zpevak shodou okolnosti prichazi rovnou z kurtu a s vyplavenymi endorfiny popisuje, na co vsechno se navstevnici dvouapulhodinoveho narozeninoveho setu mohou tesit. Vzpomina take na tragicky zesnuleho zakladajiciho clena - bubenika a textare Pavla Grohmana - a pochvaluje si, jak skupine pomohla razantni obmena sestavy.

Sesli jsme se nekolik dni po vasem koncerte se Symfonickym orchestrem Ceskeho rozhlasu v prazskem Foru Karlin. Hrani se symfoniky byva pro rockove kapely jistym milnikem. Jake pro vas bylo slyset vlastni pisnicky ve velkolepych orchestralnich aranzma?

Dosud jsem mel pocit, ze kdyz uz kapely nevedi, co by, udelaji koncert se symfonakem. Vetsinou pak ale hraji stejne jako vzdycky, jen se k tomu prilepi smycce. Proto se mi do koncertu s orchestrem nejdriv moc nechtelo. Nas pianista Honza Steinsdorfer nicmene stravil ctyri mesice tim, ze psal k osmnacti nasim pisnickam nova aranzma. A opravdu se mu povedla. Diky nemu jsem pochopil, ze to muze mit prece jenom smysl.

Hrat s dirigentem a takovym telesem v zadech byl nakonec uzasny zazitek. Kdyz vsichni muzikanti spustili, bylo to impozantni. Navic na nich bylo znat, ze nejsou zpruzeni a ze je to samotne bavi. Vubec bych se nerozpakoval si to nekdy zopakovat. S kluky jsme si rikali, ze bychom treba pristi rok mohli se symfoniky objizdet divadla.

Neslo o jediny velky koncert, ktery jste si s Chinaski pri prilezitosti 30. vyroci od vydani debutove desky naplanovali. Koncem lonskeho roku jste hned dvakrat hrali ve vyprodane O2 arene a ted vystoupite na fotbalovem stadionu v Hradci Kralove. Sam jste pritom introvert, jemuz je lepe v mensich klubech. Jak se smirujete s predstavou, ze na vas ted muze prijit az 20 tisic fanousku?

V O2 arene jsme hrali uz driv, jeste v predchozi sestave. Dokonce dvakrat a ani jednou jsem z toho nemel dobry pocit. Poprve jsme tam vystupovali, kdyz jsme slavili 20 let. Pamatuju si, ze jsme ten den meli generalku a vecer uz jsem byl tak vyrizeny, az jsem pochyboval, jestli koncert vubec zvladnu dohrat. Podruhe jsme zase menili obsazeni, takze v kapele bylo strasne dusno. Kluci, kteri odchazeli, dokonce meli jinou satnu. Ani tentokrat jsem si to tedy neuzil a jen me to utvrdilo v presvedceni, ze nase kapela patri maximalne do Fora Karlin.

Loni me ale hrani v O2 arene poprve opravdu bavilo, a tak se uz velkym koncertum tolik nebranim. Necekal bych, ze skoncime az na stadionu. Presto je fajn to jednou zazit. Do Hradce se tedy vylozene tesim. Zvlast kdyz jsme uz zvladli vystoupeni s orchestrem. Navic nas pak po pulroce oslav ceka dlouha pauza.

Pochazite z Jicina, kapelu jste zalozili s vasim spoluzakem z mistni zakladni skoly Pavlem Grohmanem. Koncertem v Hradci Kralove se tak symbolicky vracite do rodneho kraje. Vzpomenete si jeste, jake to bylo, kdyz jste tam hrali poprve?

Na kraji Hradce byvala slavna hospoda U Cikana a Pavel Grohman ji mel dokonce pronajatou. Studoval tam stavebni prumyslovku, tak jsme se do mesta prestehovali. V hornim patre hostince jsme tehdy vlastne zili a dole jsme mivali koncerty. Chodila tam hromada studentu, takze jsme tam hrali opravdu mockrat, treba i s kapelou Hudba Praha. V Hradci jsem si koneckoncu koupil i svou prvni elektrickou kytaru. Prijde mi symbolicke, ze se tam po 30 letech vratime a odehrajeme nas vubec prvni stadionovy koncert.

Cetl jsem, ze jste nedavno vytahl ze skrine archivni materialy, ktere jste si po celou dobu existence kapely Chinaski schovaval. Dokazaly vas nektere stare poklady dojmout, nebo nejste nostalgicky typ?

Ale ano, jsem. Cela leta jsem sbiral vsechny mozne playlisty, vstupenky nebo plakaty, daval je do jednoho kufru a rikal jsem si, ze se treba jednou budou hodit. Treba je predam detem, ktere je pak vyhodi, to je jedno. A nedavno jsem z nich napriklad udelal obal nasi specialni vyberovky. Pri prilezitosti 30. vyroci jsme totiz pretocili 11 nasich starsich pisnicek v nove sestave. Nektere jsme uplne predelali, jine jsme zahrali stejne, ale s novymi lidmi a novou energii.

Ale zpatky k vasi otazce. Prohraboval jsem tedy krabice plne starych veci a nasel jsem treba rukopis pisne Puncochace, ktera me snad nikdy neprestane bavit, byt s ni uz pres 30 let zakoncujeme kazdy koncert. Kdyz jsem videl texty psane rukou Pavla Grohmana, byl jsem skutecne obcas dojaty. Taky jsem objevil spoustu kazet a videokazet s nasimi drivejsimi koncerty i nahravkami. Mam desitky pisnicek z 90. let, ktere se treba ani nedostaly na desku, anebo dostaly, ale v uplne jinem aranzma. Jenom ted netusim, co s tim udelam, protoze nase tricetiny uz pomalu konci.

Muzete archivni materialy digitalizovat a pak je nabidnout jako raritu pro nejvetsi fanousky.

Ano, vsechno uz mam digitalizovane, tak ted treba udelam archiv na nasich webovych strankach. A kdo bude chtit, poslechne si tam napriklad Puncochace ve verzi z roku 1989, kterou jsme nahrali ve studiu u Mikiho Jelinka v Dejvicich. Mozna byste je ani nepoznali. Na pisnickach se hezky ukazuje, jak se nase nekdejsi studentska punkova kapela postupne profesionalizovala.

V Hradci Kralove planujete dvouapulhodinovy set, ktery by mel byt prurezem vasi tricetiletou historii. Najdou se hity, ktere uz vam s odstupem casu lezou na nervy, prestoze je chce publikum vzdycky slyset? Britske Radiohead treba proslavil singl Creep, ale sami ho moc nemusi a hraji ho jen vzacne.

Radiohead mam hodne rad, zvlast jejich ocenovanou desku OK Computer. Kdyz jsem sel tedy pred 15 lety na jejich koncert na prazskem Vystavisti, tesil jsem se, ze ji uslysim nazivo. Jenze pak z ni nezahrali snad ani jednu pisnicku. Takove zklamani bych sam fanouskum neustedril. Kdyby to bylo na mne, tak bychom dnes s Chinaski vynechavali treba Dlouhej kour nebo Tabacek. Tyhle nejvic proflakle veci me uz bud nebavi, anebo mi prijdou infantilni. Zaroven ale chapu, ze je lide chteji slyset. Proto jsem set namichali - polovinu budou tvorit hity zname z radii a polovinu pisnicky, ktere mame sami radi.

Rozhodli jste se pri prilezitosti jubilea vzkrisit i zaprasene perly, ktere zive dlouho nezaznely?

No jasne. Zazni treba nektere z nasich nejstarsich pisnicek jako Moc toho nevim, ale treba i Vedouci. Poslednich osm let nemame dechovou sekci, takze jsme ho uz tolik nehrali. Saxofonista Stepan Skoch a trumpetista Petr Kuzvart ted ale prijali pozvani s nami znovu vystoupit, tak jsme ho do setu opet zaradili. Samozrejme nebudou chybet Puncochace, ktere se uz staly nasi vlajkovou pisni. Tentokrat nam ovsem budou hostovat i Jamajka Koblicova a Daniela Celkova z Hudby Praha, ktere je s nami pred 30 lety nazpivaly. Fanousci je tedy konecne uslysi i s zenskymi vokaly ve druhe pulce refrenu, jak byly puvodne zamysleny.

Pri ctyrech skladbach nas bude v Hradci doprovazet smyccovy kvartet a take na podiu privitame skvelou slovenskou zpevacku Ivanu Regesovou. V neposledni rade s nami bude hrat syn naseho zesnuleho bubenika Pavla Grohmana. Jachymovi je dneska dvaadvacet, umi vyborne na bici a jako by tatovi z oka vypadl. S Pavlem jsem vystupoval dvacet let, takze kdyz jsem se po jeho smrti otocil a sedel tam nekdo jiny, prislo mi to hrozne divne. Nedavno jsme ale zkouseli a kdyz jsem se obratil, mel jsem pocit, jako bych videl mladeho Pavla.

Zminoval jste, ze se na podiu znovu shledate se dvema byvalymi cleny, s nimiz jste se v roce 2017 kvuli vzajemnym neshodam rozloucili. Znamena to, ze jste si vsechno vyrikali a zase se usmirili?

Ano a prekvapive k tomu doslo jednou v noci na benzinove pumpe. Uz je to par let, kluci jeli z Ostravy, my jsme jeli z Olomouce a potkali jsme se u cerpaci stanice. Tak jsme se objali, dali jsme se do reci a myslim, ze uz je vsechno odpusteno. Chapu, ze to tehdy byvale cleny bolelo. Kapela se ale po tech letech ve stejne sestave ocitla v situaci, kdy mezi nami nebyla zadna energie. Mne tenkrat tahlo na padesat a pripadal jsem si uz prilis stary na to, abych delal neco, co me nebavi.

Zazivali jste ponorkovou nemoc...

Ponorkou bych to ani nenazval, spis se postupne vytratila spolecna radost, na ktere jsme kapelu od zacatku staveli. Nikdy jsme neumeli poradne hrat, ale hudba nas zurive bavila. Byli jsme kamosi, meli jsme stejny smysl pro humor, psali jsme spolecne pisnicky a prave tohle bohuzel posleze vymizelo. Pokousel jsem se to tedy znovu nahodit, napsal jsem ostatnim dopis, ve kterem jsem je upozornil, ze pokud to takhle pujde dal, tak kapelu zrusim. Jenze mi nikdo neuveril. Uvedomuji si, ze to byl z moji strany velky risk. Delat neco jenom ze setrvacnosti ale nema smysl.

Bylo to pro Chinaski nejtezsi obdobi?

Byl to velky otres, ale nejtezsim obdobim jsme si prosli, kdyz zemrel Pavel Grohman. V roce 2008 mel havarii na motorce, ke ktere navic nedoslo jeho vinou. Pavel byl kapelnik, workoholik. Teprve po jeho odchodu jsme zjistili, co vsechno pro Chinaski delal. Najednou jsme si veskerou jeho agendu museli s ostatnimi cleny rozdelit mezi sebe a jen tak tak jsme to stihali. Situace v roce 2017 byla neprijemna, ale vedel jsem, ze nejakou zmenu udelat musim. A byl jsem smireny s tim, ze pokud to nevyjde, tak kapela skonci.

Nakonec to ale vyslo. Sestava kapely se obmenila a dnes ji vedle vas a kytaristy Frantiska Taborskeho tvori jeste baskytarista Tomi Okres, klavesista Jan Steinsdorfer a bubenik Lukas Pavlik.

Ano, meli jsme kliku a nasli jsme ty spravne lidi. Momentalne spolu hrajeme osmym rokem a za tu dobu jsme zazili jednu jedinou ponorku. Bylo to asi pred mesicem na Slovensku, ale jenom proto, ze jsme ho objizdeli tri nedele v kuse. Meli jsme tam asi deset koncertu a ke konci uz jsme vsichni byli v myslenkach doma. Na kazdeho z nas totiz cekaly male deti. Presto jsme to nakonec zvladli se cti dohrat.

K tomu, abychom se v nove sestave sehrali, nam paradoxne hodne pomohla doba covidu, kdy se nekoncertovalo. Nemeli jsme perspektivu, nevedeli jsme, jestli pandemie bude trvat par mesicu, rok nebo jeste dele. Po nocich jsme se tedy tajne schazeli a hazeli na stul i ty nejsilenejsi napady, ktere bychom treba driv nemeli odvahu s ostatnimi sdilet. Kdyz uz se pak otevrely hranice, vyrazili jsme do Norska a natocili jsme tam nasi podle me nejlepsi desku Frihet. V norstine slovo frihet znamena svoboda, coz je priznacne, protoze jsme se v tom studiu na ostrove citili nesmirne svobodne. Myslim, ze jsme se tam vsichni hudebne potkali.

Chinaski i po tech letech zasobuji ceska radia dalsimi a dalsimi hity. Klidne byste se uz tedy mohli drzet receptu, ktere se vam v minulosti osvedcily. Jak tezko se vam vzdoruje stagnaci?

Mne to tezke neprijde. Podle me je dulezite, aby to v prvni rade bavilo nas. Lide to poznaji a pak se jim to treba bude libit taky. Neustale se snazime, abychom se neopakovali, coz je tezke. Mame pres sto padesat pisnicek, zpivali jsme uz o vsem a najit nove tema je skoro nemozne. Musite tedy vzit stare, ale pojmout ho zase trochu jinak. Zdimat donekonecna model, ktery funguje, by me nebavilo. To nam hrozilo ve stare sestave, ztratili jsme jiskru a zacali jsme sami sebe recyklovat. Kdyz naproti tomu vezmete do sestavy nove kluky, kteri jsou navic v nekterych pripadech vyrazne mladsi, kapelu to ohromne nakopne.

Kdyz jsme Chinaski zakladali, byli jsme totalni samouci, kteri neumeli poradne na nic hrat. Sam jsem treba v zivote necvicil na kytaru. A pak k sobe najednou priberete muzikanty, kteri jsou instrumentalne i skladatelsky nesmirne schopni. Pracovat s nimi je cira radost. Jenom jsme to nejdriv az prilis uspechali. Chteli jsme dokazat, ze nova sestava bude fungovat, a tak jsme natocili desku 11, se kterou zpetne zas tak spokojeny nejsem. Album Frihet uz ale myslim dopadlo paradne.

Priznavate, ze jste dlouho zil jako pankac, ale kdyz jste se v petatriceti ozenil a narodily se vam dcery, dost jste se zklidnil. Mate presto obcas chut zlobit, jak zpivate v singlu z posledni desky?

No jasne. Ackoli jsou Chinaski poprockova kapela, myslim, ze v sobe toho pankace porad mam a bavi me jit proti tomu, co se od nas ocekava. Jsem tezky introvert, ale prave proto jsem zacal hrat v kapele. Na koncerte totiz najednou muzete uplne zesilet, tam to patri. Proto mam taky dve jmena, v civilu jsem Michal Novotny, ale moje role je Michal Malatny. Kdyz potom zase slezu z podia, jsem stastny, ze muzu jet domu tramvaji a vratit se ke svemu klidnemu zivotu.

Rikal jste, ze vas po oslavach tricetin, ktere zakoncite 14. cervna na brnenskem velodromu, ceka dlouha pauza. Jak nejradsi odpocivate? U ceho si nejlepe vycistite hlavu?

Behem koncertni sezony je to sport. S kluky z kapely chodime dvakrat, nekdy i trikrat tydne hrat badminton. A kdyz mam nahodou nekdy volno, odpocivam u manualni prace na zahrade. Coz je paradoxni, protoze jsem ji driv nesnasel.

Takze jste kutil, jak zpivate v dalsim z vasich hitu.

Je to tak. Kdyz po mne rodice v mladi chteli, abych jim pomohl na zahradce, mel jsem k tomu bytostny odpor. A ted jsem na zahrade naprosto stastny. Cely rok tam mate neco na praci, nikdy neni hotovo. Mame chalupu nedaleko Jicina, kousek od mych rodicu. Kdyz jsme tam za covidu se zenou a s detmi odjeli, byl tam klid, modre nebe a vypadalo to, ze se nic nedeje. Tehdy jsem stravil dva mesice na zahrade a konecne jsem se o ni mohl postarat tak, jak jsem si leta planoval. At uz jde o rezani, sekani nebo kopani, vsechno me nesmirne bavi.

Po cervnovych koncertech vas tedy ceka leto na zahradce.

To zase ne. Volne leto jsem nezazil uz deset let. Kdyz hrajete na festivalech, neni cas vyrazit na dva tydny na dovolenou v zahranici. Proto se tesim, ze si ted leto konecne naplno uziju s detmi. Mym dceram je deset a patnact. Brzy s nami uz treba nebudou chtit nikam jezdit, a tak letos planujeme cele dva mesice cestovat. Navic mi udelaly radost, protoze vubec nechtely k mori. Pry je to nuda. Misto toho se chystame do Ameriky, do Afriky i do Skandinavie. V Norsku nas treba cekaji tury po fjordech. Zadne placani na plazi v Egypte.