Co se stalo od roku 2004, kdy jsme za celkove shody temer cele politicke sceny vstupovali do Evropske unie a Ceska republika tak obnovila sve zakotveni na politickem a kulturnim Zapade i formalne? Tehdy se zdalo, ze varianty v podobe hledani tretich cest, mostu mezi Vychodem a Zapadem nebo otevrena orientace na Vychod zustanou marginalnimi nazory bez realneho politickeho vlivu.
Ceska republika za tu dobu vyrazne zvysila svou ekonomickou vykonnost, zivotni standardy i postaveni na mezinarodni scene. Presto je ale zrejme, ze se nenaplnila cast ocekavani obcanu. Za selhani povazuji pretrvavajici rozdil zivotni urovne zejmena ve srovnani se sousedy ze ,,stare" EU (Nemecko a Rakousko), pocit ze staleho vnimani CR jako byvale zeme druhe kategorie a take maleho vlivu na nektera unijni rozhodnuti, ktera povazuji za ohrozujici pro dalsi vyvoj zeme.
Na tomto posunu vnimani Evropske unie ma bohuzel vyznamny podil domaci politicka reprezentace, a to ze dvou duvodu. Prvnim je ten, ze podstatna cast vyvoje ekonomicke a socialni situace obcanu je odrazem jejich vlastnich hospodarsko-politickych rozhodnuti a samotna Unie na ne ma podstatne mensi vliv. Svadet vlastni chyby a problemy na EU se pritom stalo obvyklym nastrojem temer vsech stran. Posiluji tak mezi lidmi pocit, ze pokud se stane neco dobreho, je to diky skvelemu vykonu vlady, ale pokud je neco spatne, je za tim rozhodnuti EU, se kterym jsme nemohli nic delat.
A prave to je druhym klicovym problemem posunu naseho vztahu k EU: s temer kazdym unijnim rozhodnutim jsme alespon neco malo delat mohli, ale neudelali, a ex post pak hledame vinika. Vymluvnou ukazkou je diskuze o Green Dealu a opatrenich, ktera z nej vyplyvaji, jako emisni povolenky s dopadem na domacnosti. Minula vlada Green Deal schvalila, ta soucasna pokracovala ve schvalovani opatreni, ale pote, co zjistili, co z toho vlastne vyplyva, zacali temer vsichni cely plan odmitat a kritizovat.
Nejde pritom o to, jestli jsou v cele strategii chyby a omyly - nepochybne jsou -, ale o fakt, ze pri schvalovani na urovni EU nedochazelo k zadne zasadni debate na domaci politicke scene. Opatreni se podle vseho schvalovala na urednicke urovni a politicka diskuze nastala az pote, co bylo vse rozhodnuto.
Ptame se inspirativnich osobnosti, co by se melo zmenit v oboru, ktery je jim blizky. Jakym vyzvam celi ceska spolecnost? Co by mela prioritne udelat nova vlada? Kde by melo Cesko stat za pet let? Jaka by mela byt pozice Ceska ve svete a v Evrope? Pripadne co bychom meli predat nasim detem? V nazorove serii, ktera bezi az do rijnovych voleb do Poslanecke snemovny, pisi desitky akademiku, vedcu, investoru, expertu, publicistu a dalsich osobnosti.
Vzhledem k presunu nemale casti kompetenci statu na EU by pritom prave temata diskutovana na jeji urovni mela byt klicovymi tematy domaci politicke diskuze uz v momente jejich schvalovani nebo davno pred nim. Misto toho je obvyklym vzorcem ponechani schvalovaciho procesu bez vetsi pozornosti domaci politiky a nasledne rozhorceni nad tim, co zase v Bruselu ,,nikym nevoleni byrokrate" vymysleli. Jiste, nase vaha pri rozhodovani ma sve limity a radu problematickych rozhodnuti by se zmenit nepodarilo. Prinejmensim by ale mohl posilit pocit, ze takovy je proces politiky, ze se musime snazit posilit nase nazory v ramci EU nebo podporit strany, ktere jsou takove nazory schopny v Evrope prosadit.
Jednim z prikladu tohoto pristupu je vztah k euru. Kolik procent lidi opravdu rozumi vyznamu samostatne monetarni politiky statu? Ta je pritom ekonomicky vzato jedinym relevantnim duvodem pro existenci samostatnych men. Proto lze respektovat nazory, ktere upozornuji na rizika spojena s jeji ztratou, ale naprosta vetsina odmitani je dana narodovecky zabarvenym pocitem, ze koruna je symbol statnosti a my si to sami umime delat lepe. Takze maximem mozneho ve volebni kampani je i u stran s proevropsky naladenym volicstvem slib, ze euro prijmeme, ,,az to pro nas bude vyhodne". Jenomze pokud nebudou politici vysvetlovat, ze jde nejen o nas davno prijaty zavazek, ale hlavne soucast podilu na spojovani Evropy, nebudou mit volici pocit vyhodnosti nikdy.
Soucasny mezinarodni vyvoj pritom potvrzuje, jak zasadni je uspech evropskeho projektu pro bezpecnost a stabilitu Ceske republiky. Do unora 2022 si snad bylo mozne myslet, ze samostatna existence, nejlepe dle svycarskeho vzoru, by mohla byt realnou alternativou. Po ruske agresi na Ukrajine je ale jasne, ze opusteni EU by znamenalo vstup do geopolitickeho vakua, a protoze vakuum je v geopolitice jen docasny stav, neni pochyb, kdo by ho brzy zaplnil.
Ostatne, kdyz jsme u toho sneni o svycarske nezavislosti: mnoho kritiku Evropske unie se skodolibou radosti prijalo informaci o zavedeni americkych cel na vetsinu produktu z EU ve vysi 15 procent. Mnohem mene jich ale komentovalo fakt, ze pro Svycarsko jsou zavedena cla na urovni 35 procent a stejnou vysi ma jina zeme se sice odlisnou, ale take samostatne vnimanou zahranicni politikou, a to Srbsko.
Posileni naseho vlivu na podobu Evropy je pritom prave kvuli ruskym snaham o expanzi a soubeznemu odklonu USA od Evropy klicove. Proc potrebuje Evropa, tj. evropsti clenove EU a NATO, jinou zemi ke sve obrane pred Ruskem, kdyz Evropa ma 3x vice obyvatel nez Rusko a pomer nominalniho HDP je jeste drtivejsi, zhruba 10:1? Jiste, Rusko ma vyraznou prevahu v jadernych zbranich, ale pokud k Evrope pridame vojenskou silu Ukrajiny, je predstava prohry s Ruskem v konvencni valce absurdni. Presto jsme plni pochyb a jednim z hlavnich duvodu je to, ze Evropa neni navzdory cele dosavadni integraci dostatecne propojena a akcni, aby mela duveru ve vlastni sily.
Prave proto by melo byt hlavnim ukolem politiky zajistit pozici nasi zeme v ramci Evropy a posilit roli EU ve svete, jeji nezavislost a obranyschopnost. Nedelejme si totiz iluze - vladnuti Donalda Trumpa neni jen nestastnou epizodou, po niz se vse vrati k normalu a uzke evropsko-americke spolupraci. Role Evropy bude v ocich USA dale klesat a vyznam sil hlasajicich bud izolacionismus nebo orientaci na jine casti sveta bude pretrvavat. To muze ovlivnit funkcnost NATO a duveryhodnost zaruk, ktere ze strany USA dostavame. Zaroven je tezko predstavitelne, ze by se Rusko zmenilo a prestalo byt hrozbou pro celou Evropu - zejmena jeji vychodni a severni cast.
Tato nova situace vyzaduje zjednoduseni rozhodovani v zahranicni politice tak, aby vetsina kontinentu nemohla byt blokovana par vyderacskymi vladami. Stejne je nutne dalsi posilovani jednotneho trhu tak, aby se stal hlavnim prostorem pro evropske firmy a snizil zavislost na USA. Misto jednostranne orientace na boj s klimatem a byrokraticke vymysly typu ESG je nutne otevirani vnitrni konkurence a odstranovani barier.
Proto je take nezbytne, aby na urovni EU existovaly zpusoby jak rychlych zmen dosahnout, coz muze znamenat vzdani se nekterych dalsich pravomoci. Ostatne, vsimneme si jednoho pravidla: nejcasteji kritizuji Evropskou unii za neschopnost rozhodovat prave ti, kteri se proti moznostem zjednoduseni pravidel a hlubsi spoluprace nejvic brani. Nejvyssi cas tento pristup opustit.