Jednou z tradic mistrovstvi sveta v hokeji se staly ruske komentare o bezvyznamnosti a mizive kvalite turnaje. Pochopitelne teprve od roku 2022, kdy tam reprezentace Ruska a Beloruska chybeji kvuli valce na Ukrajine.
I letos byly slyset ostre vyroky. Mezi hlavnimi kritiky se vyjimal Vjaceslav Fetisov, nekdejsi kapitan ,,neporazitelne" sovetske reprezentace a dnes poslanec strany Jednotne Rusko zarazeny na mezinarodni sankcni seznamy.
,,Mistrovstvi sveta nemelo vubec zadny sportovni vyznam. Hanba hokejistum, kteri tam hrali," prohlasil v rozhovoru pro statni agenturu RIA Novosti.
Soucasne rozcileni je o to vetsi, ze po skonceni turnaje Mezinarodni olympijsky vybor (MOV) potvrdil, ze zadny z ruskych tymu se nebude smet zucastnit zimnich olympijskych her v Milane. Povolen bude start pouze tzv. neutralnim individualnim sportovcum. Biatlon uz takovou moznost odmitl, krasobrusleni je pro (sanci kvalifikovat se dostali ctyri jednotlivci).
Rusove si jeste delali nadeje po breznovych volbach MOV, nebot nova prezidentka Kirsty Coventryova (funkci oficialne prevezme 23. cervna) nepatri k zastancum tvrde linie. Jenze od te doby se situace na Ukrajine neposunula smerem k miru ani trochu, tim se take zmensila pravdepodobnost brzkeho navratu do olympijskych soutezi.
Od unora 2022 sehrala ruska fotbalova reprezentace 16 utkani. Vetsinou zvitezila, ale jejimi souperi byvaji hlavne slabe tymy jako Vietnam, Brunej, Syrie nebo Kuba. Naopak Belorusko se, na rozdil od hokeje, muze ucastnit mezinarodnich soutezi - na reprezentacni i klubove urovni. Vsechny zapasy vsak musi absolvovat na neutralni pude, vybralo si Srbsko a Madarsko.
Sotva uspesna bude i chystana pravni ofenziva. Rusove tvrdi, ze argumenty MOV - tedy vylouceni jako trest za poruseni Olympijske charty, k nemuz doslo zaclenenim sportovnich organizaci z okupovanych uzemi - jsou liche. S tim vsak uz v minulosti narazili.
Neucast na unorove akci lze chapat i jako symbol. Vychodni zeme bude na zimnich hrach chybet poprve a prave v mistech, kde pred 70 lety debutovala, jeste v barvach Sovetskeho svazu. Ziskala tehdy prvni hokejove olympijske zlato a poprve v hodnoceni narodu obsadila nejvyssi pricku.
Cortina d'Ampezzo 1956 se pro Moskvu stala definitivnim potvrzenim, ze sport muze byt skvelym nastrojem propagandy. A od te doby se teto myslenky drzi.
Pritom v prvnich 30 letech existence SSSR hral sport velmi okrajovou roli. Klasici marxismu-leninismu se o nem ve spisech nezminovali, proto stranicti funkcionari vahali, jak s rychle rostoucim fenomenem nalozit.
Nakonec zvitezil pristup, ze olympijske hry i veskery vrcholovy sport jsou pouhou burzoazni zabavou. Novy socialisticky clovek se mel oddavat hlavne nesouteznim formam telovychovy, blizkym spise branne vychove.
Sovetsky svaz navic dlouho fungoval v diplomaticke izolaci. Do roku 1934 nebyl ani clenem Spolecnosti narodu, natoz pak mezinarodnich sportovnich federaci.
Jednim z jeho prvnich kroku ze stinu byl v rijnu 1934 zajezd fotbalistu, atletu a boxeru do Ceskoslovenska. Hraci moskevskeho Spartaku absolvovali nekolik duelu s delnickymi jedenactkami, ale v Brne nastoupili i proti SK Zidenice, vedoucimu tymu cs. profesionalni ligy. Zapas pred 6000 divaky, ktery se mohl konat az po pisemnem souhlasu FIFA, skoncil vitezstvim Spartaku 3:2.
Po valce mezinarodni federace povzbuzovaly Sovety, at se v novych casech vice zapoji do sportovniho deni. Nejdrive to zkusila atletika. V Moskve si ale s odpovedi dali na cas. A kdyz konecne prisla, obsahovala tri nesplnitelne pozadavky: Rustina se musi stat jednacim jazykem IAAF, sovetsky zastupce bude kooptovan do vykonneho vyboru a ze soutezi bude vylouceno frankisticke Spanelsko.
Nevysel ani pokus pozvat SSSR na olympijske hry v roce 1948. Duvod odmitnuti byl jediny: Politicke vedeni chtelo posilat sportovce na velke akce teprve ve chvili, kdy budou schopni je vyhravat. Neuspechy by totiz mohly byt vnimany jako slabost rezimu.
Jeste na ZOH o ctyri roky pozdeji nominovali Soveti pouze funkcionare v rolich pozorovatelu. Domu se zrejme vratili s pozitivnimi dojmy, protoze na letni hry do Helsinek uz zamirilo 295 reprezentantu.
Foto: Profimedia.cz
Plavci ze Sovetskeho svazu si na sve prvni olympiade povidaji s mexickou skokankou do vody Carlottou Hiosovou.
Ani to se vsak neobeslo bez problemu. Soudruhy netesilo, ze by jejich sportovci mohli prijit do kontaktu se zapadnimi olympioniky a byt vystaveni ideove diverzi. Proto zvazovali, ze by vyprava bydlela v Tallinu a reprezentanti by pres Finsky zaliv cestovali pouze na zavody. Nakonec si na poradatelich vymohli specialni olympijskou vesnici pro komunisticke zeme.
Vedeni MOV tvorili prevazne funkcionari konzervativniho razeni a nebylo pro ne snadne smirit se s ucasti komunistickeho statu na olympijskych hrach. Vadilo jim treba, ze Soveti porusuji pravidla, kdyz vlada primo ridi narodni olympijsky vybor. V casech vrcholici studene valky ale zvitezilo uspokojeni, ze MOV plni roli mirotvorce, nebot zatimco v Koreji se bojuje, na olympijskych sportovistich si zastupci znepratelenych bloku podavaji ruce.
Helsinky 1952 byly prelomove i tim, ze drive nedulezite poradi narodu se stalo nejsledovanejsi statistikou. Zasadnim verdiktem ve sportovnim souboji Vychodu se Zapadem. Soveti napoprve ziskali o 18 zlatych medaili mene nez USA, ale byli pripraveni to uz priste zmenit.
Americany to dlouho nijak neznepokojovalo. Pro politiky byl sport pouhym sportem a nemeli duvod se v nem vic angazovat. Jak se vsak blizily OH v Melbourne, silil tlak na prezidenta Dwighta Eisenhowera, aby vlada financne podporila pripravu olympioniku a nepodcenovala motivaci Sovetu uspet na mezinarodni scene.
Dulezite bylo i svedectvi ceske krasobruslarky Miroslavy Nachodske, ktera v roce 1955 emigrovala do USA a na peti stranach magazinu Sports Illustrated se rozvypravela o vrcholovem sportu za zeleznou oponou. Az diky ni mnozi pochopili, ze SSSR a jeho satelity opravdu nereprezentuji soustruznici, kolchoznici a radovi vojaci, nybrz privilegovani profesionalove.
V roce 1956 se Soveti skutecne stali nejuspesnejsi olympijskou vypravou, na letnich i zimnich hrach. V obou pripadech s vyraznym naskokem pred USA, resp. Rakouskem. Americane se na prvni misto vratili az za osm let v Tokiu.
Propaganda tehdy dokazala zuzitkovat kazdy vetsi mezinarodni uspech. V prvni rade hokejova vitezstvi nad amaterskymi vybery Kanady, hned prvniho dosahli Soveti na MS v roce 1954.
Duraz soucasne politicke reprezentace Ruska na propagandisticky vyznam sportu doklada i fakt, kolik hvezd minulosti se stalo poslanci parlamentu, vetsinou za stranu Jednotne Rusko. Mezi zakonodarce se zaradili byvali hokejiste Vjaceslav Fetisov a Vladislav Tretjak, krasobruslarka Irina Rodninovova, zapasnik Alexandr Karelin, biatlonista Anton Sipulin nebo rychlobruslarka Svetlana Zurovova.
O pet let pozdeji porazili na basketbalovem sampionatu USA o 25 bodu. Zlatou medaili neziskali pouze proto, ze jeste nelpeli na predstave, ze sport se nema michat s politikou. Odmitli nastoupit proti Tchaj-wanu a FIBA je potrestala odsunutim na seste misto.
V roce 1974 prisli z podobnych duvodu o fotbalove MS, tentokrat jim v kvalifikaci vadil souper z Chile. Beznou praxi byla i demonstrativni neucast na soutezich v Zapadnim Berline.
Paradoxne nejvetsi ze sovetskych bojkotu - OH v Los Angeles 1984 - se puvodne neplanoval. Zpetne se sice interpretuje jako odveta za ctyri roky stary stejny krok Zapadu, ale generalni tajemnik Jurij Andropov byl rozhodne pro ucast svych sportovcu v USA. Ne z kdovijak idealistickych duvodu. Zkratka chtel videt, jak Soveti triumfuji na pude nepritele.
Jenze v unoru 1984 zemrel a jeho nastupce Konstantin Cernenko byl aparatcikem stare skoly. Oficialnim duvodem bojkotu se stala existence obskurniho spolku Ban the Soviets Coalition, ktery puvodne zadal vylouceni Sovetu z olympijskych soutezi (kvuli sestreleni jihokorejskeho civilniho letadla) a nasledne zacal chystat pomoc sportovcum z vychodni Evropy s emigraci.
Zlate sovetske casy skoncily s padem zelezne opony. Rusko v 90. letech zabredlo do politickeho i ekonomickeho chaosu, sport se najednou ocitl bez penez a na pokraji zajmu, slavny CSKA Moskva malem zanikl. Proto kdo mohl, odesel do zahranici. Nekteri hokejiste a fotbaliste byli vdecni i za angazma v nizsich soutezich, kde bez nadsazky hrali za byt a za stravu.
Kapitan hokejove reprezentace Vladimir Konstantinov dokonce v roce 1991 predstiral rakovinu, aby byl propusten z armady a mohl utect do NHL. Detroit uplatil vsechny dulezite lekare a Konstantinovovi se s velkou porci stesti podarilo opustit zemi prave v dobe srpnoveho puce.
Ke kdysi obavane sborne se zady obracelo stale vic hracu. Zvlaste ti, kdo v NHL poznali chut svobody a nemeli touhu vracet se mezi trenery a funkcionare breznevovske ery. Ani na Turnaj stoleti do Nagana neletel zdaleka kompletni tym - z ruznych duvodu start odmitli Chabibulin, Zubov, Kozlov, Mogilnyj, Larionov, Fetisov...
Kdyz byl 7. kvetna 2000 inaugurovan prezident Vladimir Putin, asi malokdo tusil, ze ruskemu sportu zacina uplne nova era. Pravda, ten den hokejova reprezentace na MS v Petrohradu prohrala s Beloruskem, predtim nestacila na Svycarsko ani Lotyssko a nakonec obsadila az 11. misto. Ale prave hokej se mel stat jednim z prostredku, jak povzbudit narodni sebevedomi a ozivit nostalgii po sovetskych casech.
V roce 2008 se Superliga premenila v Kontinentalni hokejovou ligu a vzhledem k vyrazne podpore statu i jim rizenych podniku brzy expandovala take do Prahy, Helsinek, Bratislavy ci Zahrebu. Dalsi na rade mely byt Berlin, Londyn, Milan, Dubaj. Aspon podle predstav funkcionaru. Predevsim se ale podarilo privest ruske hokejisty pusobici v Evrope i zahranicni hvezdy, pro ktere NHL uz byla tezko dosazitelnou metou, pripadne by tam brali podstatne mene penez.
Foto: Profimedia.cz
Dva nejslavnejsi fotbaliste sveta a Putin. Rusky prezident se s Pelem (dole) a Diegem Maradonou (vpravo) potkal pri prilezitosti poradani MS ve fotbale v Rusku.
Nejvetsi darkem pro silici Putinuv rezim se ovsem stalo poradatelstvi zimnich olympijskych her v Soci. Prvni globalni sportovni akce na ruskem uzemi po 34 letech. Stat investoval 51 miliard dolaru, nejvic v olympijske historii. Smouhou na velkolepem projektu bylo az vyrazeni hokejoveho tymu ve ctvrtfinale s Finskem.
V roce 2018 pak Rusko privitalo fotbalove mistrovstvi sveta. I tady zvladlo PR na jednicku. ,,Nove stadiony, bezplatne cestovani vlakem na zapasy a absence nasili ohromily zahranicni navstevniky. Rusko pusobilo pratelsky a pohostinne: Coz je v ostrem kontrastu s autoritarskou image zeme," vsiml si zpravodaj BBC.
Take fotbaliste byli vyrazeni ve ctvrtfinale, to vsak Vladimiru Putinovi vadit nemuselo. Celosvetova pozornost, jiz se mu dostalo, stejne jako fotky s Diegem Maradonou a Pelem pri losovani turnaje za to rozhodne staly.
Kdyz pred vice nez tremi lety ruska armada vtrhla na Ukrajinu, asi malokdo cekal, ze za to zeme zaplati vyobcovanim ze sportovniho sveta. Vzdyt ,,specialni vojenska operace" mela trvat par dnu, pak bylo v planu nastoleni promoskevske vlady a ze zahranici by maximalne zaznely odsuzujici rezoluce - jako v letech 2008 (Gruzie) a 2014 (Krym).
Misto toho ruske reprezentace chybeji na nejsledovanejsich akcich, kdysi ambiciozni KHL ztratila filialky v Rize a Helsinkach, Gazprom prisel o prestizni sponzorskou smlouvu s UEFA.
Hlasy, ktere se ozyvaji pri kazdem mistrovstvi sveta v hokeji a pravdepodobne znovu zesili pred blizicimi se ZOH, dokazuji, ze tohle jsou veci, jez ruskou dusi opravdu boli. A strelecky rekord Alexandra Oveckina kdesi v Americe se zda byt prilis slabou naplasti.