Nancy se narodila 30. srpna 1912 ve Wellingtonu na Novem Zelandu jako nejmladsi z sesti deti. Jeji prababicka Pourewa, ktera se v roce 1836 provdala za Brita, byla prislusnici maorskeho kmene Ngapuhi. Udajne patrila k prvnim maorskym zenam, ktere si vzaly Evropana. V den narozeni prorokovala Nancy porodni baba stastny zivot: ,,At pujde kamkoli, at udela cokoli, bohove se o ni postaraji."
Zpocatku to moc dobre nevypadalo. Par let pote, co se rodina prestehovala do australskeho Sydney, od rodiny odesel jeji otec. Nancy to hodne poznamenalo, casto se hadala s matkou, ktera ji neprojevovala zadnou naklonnost ani lasku. Co s takovym domovem, ve kterem vas nic nedrzi?
V sestnacti letech tak utekla a pracovala jako zdravotni sestra. Do klina ji ovsem necekane spadlo dedictvi po tete, a tak dala vale Sydney a rozjela se do sveta. Postupne navstivila New York, Vancouver, Pariz a Londyn.
V Londyne absolvovala kurz zurnalistiky a od roku 1932 pracovala pro casopis Chicago Tribune jako evropska korespondentka a reporterka v Parizi. V roce 1933 se setkala s nekolika nemeckymi intelektualy, kteri ji vysvetlili prichod zidovskych exulantu do Parize jako dusledek jmenovani Adolfa Hitlera risskym kanclerem a prevzeti moci nacisty.
Protoze se chtela sama presvedcit o realite, vydala se o rok pozdeji se skupinou novinaru do Vidne a Berlina. Zde byla svedkem antisemitskych projevu a nacisticke perzekuce zidovskeho obyvatelstva v ulicich mesta. Tehdy se zaprisahala, ze udela vse pro to, aby zbavila Evropu nacismu. ,,Svoboda je jedina vec, pro kterou stoji za to zit. Kdyz jsem vykonavala tuto praci, rikala jsem si, ze nezalezi na tom, jestli zemru, protoze bez svobody nema smysl zit."
V roce 1937 poznala francouzskeho prumyslnika Henriho Fiocca, za ktereho se o dva roky pozdeji provdala. Kdyz na Francii zautocili Nemci, zila v Marseille, kde se rozhodla pripojit k odbojove organizaci Pat O'Leary Line zamerene na unikove cesty z Francie. Zila dvoji zivot. U manzelky bohateho prumyslnika nikdo nepredpokladal ucast v odbojove cinnosti.
Prave jeji muz ji pritom poridil sanitku, kterou Nancy ridila. S falesnymi doklady prepravovala prezivsi z bitvy u Dunkerku, vojaky spojeneckych armad i zidovske exulanty z Francie do Spanelska. Jak valka postupovala, osvedcila se i jako spolehliva kuryrka.
Zpravidla osamela necinnost - cekani a zase jen cekani - neodpovidala naturelu zeny, jejiz predvalecny zivotni styl byl plny spolecenskych setkani. Touzila po akci. ,,Prala jsem si, abych mohla potkat nekoho, kdo by me poveril mene nudnym ukolem." Presto vydrzela. Vedela, ze kazdy balicek, ktery doruci, kazdy vojak, kteremu pomuze uniknout, vhodi kamen do soukoli nacisticke valecne masinerie.
Jeji odbojova cinnost bohuzel neunikla gestapu, ktere na ni vypsalo odmenu pet milionu franku, cimz se v roce 1943 stala cislem 1 na seznamu nejhledanejsich osob. Zajeti se vyhnula mistrnym pouzitim mnoha identit, ktere ji vyslouzily kryci oznaceni Bila mys - dokazala totiz unikat stejne rychle jako maly bily hlodavec. Nakonec vsak byla nucena z Marseille uprchnout. Jeji manzel, ktery ve meste zustal, byl pozdeji zajat, mucen a popraven gestapem. Manzelku nikdy nezradil a take ona si davala pozor, aby ho nekontaktovala a neohrozila. To, ze ho gestapo zavrazdilo, se dozvedela az ke konci valky.
Po zbytek zivota se z manzelovy smrti neprestala obvinovat. Po sesti neuspesnych pokusech prekrocit Pyreneje se Nancy nakonec podarilo dostat do Britanie. Stala se jednou z necele ctyricitky zen ve francouzske ,,sekci F" organizace Velitelstvi zvlastnich operaci (SOE). Jejich ukolem bylo pracovat s francouzskymi odbojovymi skupinami a hledat zpusoby zastaveni valecneho usili nemecke armady. V SOE byly zeny zamestnany v kancelari i v terenu.
Mnohe agentky pracovaly za nepratelskymi liniemi jako kuryrky nebo radistky. U zen totiz bylo mene pravdepodobne, ze budou sledovany gestapem. Po vycviku v boji a vybusninach dostala Nancy ukol cvicit, vest a ziskavat zasoby pro makisty, cleny francouzskeho odbojoveho hnuti. Prace saboterky mohla zacit.
Strategii SOE bylo pripravit makisty na blizici se vylodeni Spojencu v okupovane Francii. Nancy seskocila padakem v noci z 29. na 30. dubna 1944 v blizkosti mesta Montlucon, aby po pristani v korune stromu zahajila svou prvni misi. Bylo potreba vycvicit nekolik tisic makistu, coz byl extremne tezky ukol.
Cestovala od skupiny ke skupine, motivovala, planovala a koordinovala, pritom se casto skryvala v lesich. Jak mohla zena presvedcit muze vychovane ve francouzske patriarchalni spolecnosti? Misto aby proklinala limity muzskeho sovinismu, nalila sobe i muzum drink. Jeji predvalecny nocni zivot a vecirky se nyni ukazaly jako uzitecne.
Foto: Profimedia.cz
Nancy Wakeova v roce 2004 pri prebirani vyznamenani z rukou generalniho guvernera Australie Michaela Jeffreyho
,,Kdykoli jsem navstivila novou skupinu makistu a byla jsem pozvana, abych si s nimi pripila, pozvani jsem prijala." Jeji tolerance k alkoholu vyvolala u muzu respekt. Byla prijata, stala se jednou z nich.
Makiste si v zaskodnicke cinnosti vedli tak dobre, ze pouhe ctyri dny po vylodeni v Normandii Nemci zesilili utoky zamerene na Nancyiny oddily. V dusledku toho prisli makiste o vysilacku a ztratili tak dulezite spojeni s Londynem. Aby nebylo preruseno zasobovani zbranemi, Nancy se prevlekla za prostou vesnickou zenu a sedla na kolo, aby vyhledala nejblizsi radiove spojeni. Pet set kilometru nepratelskym uzemim projela za tri dny. Kdyz zaridila shozeni nove radiove soupravy, vydala se na kole zpet.
Ze vsech cinu, ktere behem valky vykonala, byla nejvice hrda na tuto maratonskou jizdu, po ktere se podle svych slov nemohla nekolik dnu vubec hnout.
I za tezkych podminek byla Nancy odhodlana zachovat si svoji zenskost. Bez ohledu na unavu, po dni stravenem v muzskem svete v kalhotach se na spani prevlekala do nocni kosile. A kdykoli dorazila zasilka z Londyna, vzdy obsahovala maly balicek pro Nancy, v nemz nechybel caj, make-up a parfem. Tento zensky aspekt byl v kontrastu s jeji nelitostnosti. Napriklad pri prepadeni municniho skladu dokazala zabit holyma rukama nemeckeho strazneho, aby mu zabranila spustit poplach.
Kdyz Nancy splnila vsechny ukoly, kterymi byla poverena, vratila se v polovine zari roku 1944 do Britanie. Od teto zeme pozdeji obdrzela medaili krale Jiriho VI. za vedeni a statecnost pod palbou, pote i americkou medaili svobody, francouzskou medaili odboje a trikrat francouzsky Valecny kriz.
Po valce pracovala pro zpravodajske oddeleni na ministerstvu letectva Spojeneho kralovstvi. V roce 1949 se odstehovala do Australie a neuspesne kandidovala do parlamentu za Liberalni stranu Australie. Po volbach v roce 1951 se vratila zpet do Britanie. Pozdeji se provdala za vyslouzileho pilota RAF Johna Forwarda, s nimz se na zacatku 60. let odstehovala do Sydney. V 80. letech se usadili v Port Macquarie. V roce 2001 Nancy naposledy opustila Australii a emigrovala do Londyna. Kdyz zemrela, jeji popel byl symbolicky rozptylen na poli u francouzskeho Montluconu.