RECENZE: Wes Anderson se ve Fenickem spiknuti prilis opakuje

Nejde o to, ze by Anderson natocil spatny film. Jeho peclive komponovane zabery, symetrie, pastelove barvy a peclive navrzene kulisy, preciznost i sbirka vystrednich postav, ktere se s neuveritelnou lehkosti vynoruji a zase mizi, to vse zustava. Jenze uz se to trochu moc opakuje, coz by nevadilo, kdyby se to vedle osobiteho filmarskeho stylu netykalo i temat.

Opet je tu rodinna terapie, sblizovani otce s odcizenym potomkem, bezohledny kapitalismus, smireni. Hlavni hrdina Zsa-Zsu Korda v podani skveleho Benicia del Tora je bezohledny prumyslnik a obchodnik, krome jineho i se zbranemi. Je nechutne bohaty, z moralniho hlediska prinejmensim kontroverzni a po jeho penezich prahne kazdy.

Kdyz tento oligarcha a miliardar po nekolika pokusech o atentat prezije jeste fatalne vypadajici pad letadla, uvedomi si, ze by nemel podlehnout pocitu vlastni nesmrtelnosti, ale myslet na to, co se nakonec muze stat.

Dusledkem jeho uvah je snaha o napravu vztahu s dcerou Liesl. Ta uz pred lety vstoupila do klastera a jako jeho moralni protipol se o svetske statky ani o nej sebemene nezajima, hodne dlouho uz s nim vubec nepromluvila.

A tak, ac ma potomku celou radku, rozhodne se, ze ji ustanovi svou univerzalni dedickou. At si o tom ona mysli cokoliv, na takove veci se Korda nepta. Nakonec primeje divku k tomu, aby se s nim vydala na blaznive nebezpecnou dobrodruznou vypravu po pribuznych, ktera ma jednak byt vyvrcholenim Kordovy podnikatelske kariery, jednak prinest odpoved na otazku ,,Kdo se me to, sakra, porad snazi zabit?"

Liesl hraje dcera Kate Winsletove Mia Threapletonova, a je vyborna. Ne nepodobna sve matce je Del Torovi rovnocennou partnerkou, cistota jeji kulate tvare z platna primo cisi a v Cannes se mluvilo i psalo o tom, ze jde o jeji prulomovou roli. V dalsich rolich slibuje plakat i titulky takove hvezdy jako Scarlett Johanssonovou, Toma Hankse, Willema Dafoea, Charlotte Gainsbourgovou, Benedicta Cumberbatche a radu dalsich, ale maji vesmes malicke role, coz u Andersona neni neobvykle.

Fenicke spiknuti ma krome pozitiv v podobe vizualni koncepce zase o neco vic problematicnosti, k nimz patri obrovska ukecanost v jiz malo zajimavych, tematicky se opakujicich pribezich. Anderson by potreboval scenaristu, ktery by si rozumel s jeho filmarinou, ale dodal ji poutavejsi a svezi texty.