RECENZE: Komedie Neco za neco ma vtipny zaklad, ale na platne nudi

Na Pansky klub Mateje Balcara nebo Celebrity s. r. o. Miloslava Smidmajera prislo sotva dvacet tisic divaku, na nedavne Srnky, ktere tezi z popularity ostravskeho divadla Mir, jen o deset tisic vic. Perfect Days Alice Nellis ci Vlastnici Jiriho Havelky jsou vyjimkami, ktere potvrzuji pravidlo.

Presto se o to cesti filmari stale pokouseji, nejspis proto, ze par hercu a minimum lokaci film vyrazne zlevni. Jenze to divaci pravem neoceni.

Matej Pichler si k prevedeni na platno vybral sviznou konverzacni hru rakouskeho dramatika Stefana Vogela Vedlejsi ucinky, ktera se uspesne hraje napriklad v prazskem Divadle Palace, do podoby filmoveho scenare ji prevedli Filip Oberfalcer a Jan Vejnar, a pod nazvem Neco za neco ve ctvrtek vstupuje do kin.

Zapletka se toci kolem manzelu Daniela (Martin Pechlat) a Kateriny (Anna Polivkova), kteri se chystaji s dlouholetymi prateli Erikem (Mira Nosek) a Dianou (Barbora Seidlova) na tradicni oslavu Katerininych narozenin na chalupu.

Architekt Daniel prichazi pred odjezdem domu s hlavou v oblacich: prave dokoncil navrh mrakodrapu, ktery se ma stat dominantou mesta. Ale Katerina ma horsi zpravu: prave se u lekare dozvedela, ze ji selhavaji ledviny a pomuze jen transplantace.

Nahoda tomu chce, ze ma Daniel stejnou krevni skupinu, takze by mel byt prvnim, kdo jednu ledvinu manzelce venuje. Jenze Danielovi se moc nechce, vubec neni jasne, jestli se k darcovstvi odhodla. A kdyz se pak s prateli sejdou na chalupe, vahani na tema dat ci nedat se plynule rozprostre mezi vsechny ctyri postavy.

Neni pochyb o tom, ze to je dobre vychodisko, ktere slibuje jednak zabavu v podobe strileni argumentu pro i proti, jednak zamysleni nad tim, co vsechno jsme ochotni obetovat pro druheho cloveka.

Jenze prave svizny rytmus a slovni prestrelky hlavnich akteru se utapeji uz ve snaze dodat vice prostredi a tim vetsi ,,filmarinu".

Napriklad kdyz Katerina pri dlouhem bloudeni supermarketem vysvetluje Danielovi (a zaroven divakovi), co je to dialyza a jake jsou jeji nevyhody. Daniel se zase zbytecne dlouho v praci raduje ze sveho uspechu a koketuje pri tom s kolegyni.

Obojim a mnohym dalsim se tempo filmu od zacatku zdrzuje. Dialogy se nesou v nekonecnem opakovani tehoz a misty az v trapnostech. Daniel tvari v tvar informaci o Katerinine nemoci reaguje jako naprosto nevzdelany pitomec, Katerina je od zacatku do konce stejnomerne nastvana, i kdyz tvrdi, ze nastvana neni.

Dialogy na stejne tema pokracuji i na chalupe, kde divak nejdriv nekonecne dlouho ceka, az se na ni vsichni ctyri lodi postupne dopravi a dostatecne srdecne privitaji, a pak jeste, nez se pratele o problemu dozvedi. Pozdeji se do sporu o darovani ledviny zamotaji i milostne trable, pricemz problemy ve vztahu druhe dvojice jsou do deje zacleneny ponekud neprirozene.

Reziser bohuzel nezvlada predevsim remeslnou dovednost natocit komedii. Spatny je rytmus a tempo filmu, mnohe sceny jsou zjevne natahovane, takze divaka, ktery porad ceka, az prijde humor, nudi, pocitove film trva mnohem dele nez zdanlive milosrdnych 86 minut.

Pichler neumi nacasovat ani pointy jednotlivych dialogu, cimz predem spolehlive zahubi kazdy vtip. Obcas se zasmeji nejspis jen divaci, kteri maji radi prizemni lascivnost.

Neco za neco ve vysledku nepripomina dokonce ani tak divadelni jako spise rozhlasovou hru, v niz se musi odmluvit i to, co na platne vidime. Ve filmu, natoz v komedii, je takovy postup naopak neprijatelny, a nepomuze ani to, ze kamera snima pohledne obrazky.

Ani vedeni hercu se Pichlerovi nedari. Jedine Martin Pechlat zrejme vedeni nepotrebuje, svuj part si odehraje na dobre urovni sam a obcas vykouzli i usmev na tvari. Mira Nosek ma mensi cit pro komedialni zanr, Anna Polivkova vystaci de facto jen se dvema vyrazy - ukrivdenym a ,,nad veci".

A Barbora Seidlova doufa predevsim ,,zdobit", lec ani pohled kamery na jeji pozadi filmu nepomuze.