RECENZE: Film Bolero je poctou skladbe i Maurici Ravelovi

Pro Fontaineovou je to jiz druhy zivotopisny film o slavne osobnosti, v roce 2009 natocila Coco Chanel s krasnou Audrey Tautouovou v titulni roli. Take pro postavu Maurice Ravela vybrala pohledneho muze. Raphael Personnaz, ktereho si pamatujeme z predlonskeho filmu Julie, co by bylo, kdyby... je fesak, ktery je dokonce do urcite miry Ravelovi podobny.

Fontainova v kratkem prologu zabrousi do doby, kdy se mlady Ravel poprve (a pak jeste petkrat) pokousi ziskat Rimskou cenu, coz bylo stipendium pro studenty umeni, zalozene v roce 1663 za vlady Ludvika IV. a zrusene az v roce 1968 tehdejsim ministrem kultury.

Uz tento prolog ukazuje Ravelovy pochybnosti o sobe samem i nesmirne silne pouto k matce, ktere melo mozna pozdeji vliv na jeho komplikovany vztah k zenam. Mel mezi nimi velmi mnoho pritelkyn z pestrych spolecenskych kruhu od parizske smetanky az po prostitutky, ale skutecnou partnerku a milenku zadnou.

Nicmene zeny mely lvi podil i na vzniku legendarniho Bolera. Zacala to v roce 1928 baletka a choreografka Ida Rubinsteinova, ktera si od Ravela objednala hudbu ke svemu novemu predstaveni. Ale Ravelovi se v te dobe nedarilo, citil vyprazdnenost, nemel sebemensi napad, dokonce se pred ni schovaval.

Teprve kdyz se vlivem sve dalsi pritelkyne Misie, kterou miloval, ale ,,zenaty byl s hudbou", snazil vyrovnat se svymi traumaty z minulosti, strachy a depresemi, najednou z nej dilo doslova vytrysklo. Jeho rytmus se nahle podobal rytmu Ravelova zivota, jeho smyslnost byla elektrizujici, coz pochopila drive vizionarka Rubinsteinova nez Ravel, ktereho uspech Bolera az prekvapil.

Fontainova s Personnazem predstavuji Ravela jako dosti sloziteho, melancholickeho i depresivniho muze, ktery ma nicmene velke charisma, velmi dba na vlastni eleganci (v pozici dirigenta nejde bez lakovek ani zkouset) a vasnive kouri oblibene cigarety.

Podobne elegantni je i film. Skvele kulisami i kamerou vystihuje prostredi parizske bohemy konce dvacatych let, a pritom se mu dari vtahnout divaky do Ravelovych pocitu, at je na uspesnem americkem turne, nebo se trapi u klaviru.

A pak je tu samozrejme hudba. Vedle Bolera, ktere pro film nahrala Bruselska filharmonie s dirigentem Dirkem Brosseem, zazneji i fantasticke skladby pro klavir. Do rady del se zaposlouchame, kdyz sledujeme Ravela pri dirigovani.

Film ma pomale tempo, pricemz dost casu vyplnuje jednak nadherna hudba, ale take az zbytecne dlouhe zabery na Ravelovu rozervanost. Jakkoliv neni neprijemne se na jeho predstavitele divat, plne dve hodiny, ktere naplnuje zrod jednoho kratkeho dila, jsou prece jen moc zejmena proto, ze pribeh Ravelova zivota ve filmu zase tak poutavy neni. Je spise poctou umelci, od jehoz narozeni letos uplynulo 150 let.