Pasivni styl vedeni, znamy take jako laissez-faire, oznacuje manazery, kteri se vyhybaji rozhodovani, neposkytuji jasne vedeni a nechavaji tym ,,plout". Podle vyzkumu publikovaneho v Journal of Leadership & Organizational Studies je tento styl vedeni spojen s nizkou pracovni spokojenosti, vyssi fluktuaci a nizsim vykonem.
Tito manazeri casto nevyjadruji zadne jasne preference, nepodavaji pravidelnou zpetnou vazbu a nejsou aktivne pritomni v pracovnich procesech. Ackoliv to nekterym zamestnancum muze zpocatku pripadat jako svoboda, postupne prichazi nejistota - chybi cile, podpora i orientace. Tymy vedene timto zpusobem casto postradaji smysl pro smer, coz zvysuje riziko konfliktu, nedorozumeni i osobniho vyhoreni.
Absence zpetne vazby, uznani i zajmu vyvolava v lidech pocit, ze nejsou duleziti. Pracuji, ale nevedi, jestli dobre. Psychologove upozornuji, ze dlouhodobe prehlizeni ze strany vedeni muze mit dopad na dusevni zdravi - zvysuje uzkost, vycerpani a snizuje vnitrni motivaci. Studie publikovana v Academy of Management Journal upozornuje, ze socialni ignorace v praci vede ke ztrate sebevedomi i vyssimu riziku odchodu ze zamestnani.
Ticho muze byt interpretovano ruzne - jako nezajem, kritika, nebo dokonce trest. Zamestnanec si muze pripadat neviditelny, a pokud se jeho usili setkava s mlcenim, brzy zacne pochybovat o smyslu sve prace. Bez viditelneho uznani nebo smerovani k rustu se z prace stava jen mechanicka rutina. To nasledne vede ke ztrate loajality, ustupu angazovanosti a v krajnim pripade i ke ztrate profesniho sebevedomi.
,,Byl to typicky tichy sef. Nezvysoval hlas, nikdy se nerozcilil. Ale taky nikdy nepochvalil, nezeptal se, jak to zvladame. Kdyz jsme potrebovali pomoc, byl nedostupny. Jedina zpetna vazba prichazela, kdyz se neco nepovedlo," vzpomina Katerina, ktera po trech letech odesla z tymu, kde se jinak zdalo vsechno v poradku. ,,To ticho me unavilo. Mela jsem pocit, ze tam vlastne nejsem," dodala zamestnankyne nadnarodni firmy.
Pasivni vedeni neznamena vzdy uplnou lhostejnost. Nekdy se za tichym pristupem skryva jiny problem - mikromanagement bez podpory. Sef mlci, ale kontroluje pres rameno. Nerika, co chce, ale zasahuje ve chvili, kdy uz je pozde. Nechava veci bezet, ale zaroven sleduje kazdy krok. Vysledkem je nejistota, kdy zamestnanci nevedi, kde maji hranice a co se po nich vlastne chce.
Zazili jste ,,ticheho sefa"?
Ano, byl/a pasivni a demotivujici
100 %
Ano, ale nevadilo mi to
0 %
Ne, u nas je vedeni aktivni
0 %
Ne, ale umim si to predstavit
0 %
Ne, jsem sam sobe sefem
0 %
Celkem hlasoval 1 ctenar.
Pasivni vedeni se navenek muze jevit jako klid a volnost. Ale bez zajmu, podpory a komunikace se z nej stava neviditelna zatez. Zamestnanci potrebuji vedet, ze jsou videt - i kdyz vsechno funguje. Ticho neni vzdy mir. Nekdy je to jen dobre maskovany problem.
Pokud mate pocit, ze vas nadrizeny nevidi nebo nevede, neznamena to automaticky vasi chybu. Nez se frustrace promeni ve vyhoreni, zkuste si o nastaveni vztahu rict - klidne konkretni zadosti o zpetnou vazbu, jasnejsim zadanim nebo prostorem pro rozhovor.
Nekdy pomuze i nezavisly pohled HR oddeleni. A pokud se ani tehdy nic nemeni? Pak je na miste se ptat, co ve vas dlouhe ticho zanechava - a jestli tam, kde nejste slyset, vubec chcete dal zustavat.