Clenove skupiny Elan si pry zadny muzikal, ktery by s nimi jakkoli souvisel, neprali realizovat. Jaky meli duvod?

Tykalo se to predevsim zpevaka a baskytaristy Joza Raze, a bylo to pred patnacti lety. Tenkrat na Slovensku ani v Ceske republice neexistoval muzikal, ktery by ho presvedcil, ze to muze dopadnout dobre. Navic nema rad muzikal Mamma Mia!, jenz byl v te dobe velmi popularni. Nemel zkratka zadnou motivaci.

Ja se ho snazil presvedcit, abychom to alespon zkusili, ale on byl dlouho proti. Nakonec jsem mu poslal video s filmem Moulin Rouge, coz je podle me jeden z nejlepsich hudebnich filmu vsech dob. Vzkazal jsem mu, ze bych chtel muzikal s jejich pisnemi udelat v podobnem stylu.

Podival se na nej a odpovedel mi otazkou: Opravdu to udelas takhle? Ja mu rekl, ze je to film, tak to nebude uplne stejne, ale pokud jde o emoce, udelam to presne tak. No a on s muzikalem souhlasil.

Nikdy toho nelitoval?

Myslim, ze ne. Kdyz jsme s Peterem Pavlacem a Borisem Filanem napsali scenar, mohl od toho jeste ustoupit. Presne si pamatuju na jeho vyraz, kdyz spolu s Vasem Patejdlem a Janem Balazem prisli na schuzku. Podival se na nas a rekl: Dobre.

Jak se k muzikalu staveli Patejdl a Balaz?

Vaso byl spis pro. Ostatne nakonec byl i spolutvurcem, protoze pro nej nachystal nove aranze pisnicek a napsal dve uplne nove skladby. Jan se k cele veci stavel pragmaticky.

Ve chvili, kdy se na muzikalu zacalo delat, uz byli vsichni tri nadsenymi spolupracovniky. A pote, co zhledli generalky, byly jejich reakce nesmirne pozitivni.

Foto: Richard Kocourek

Reziser Jan Durovcik se cleny skupiny Elan a producentem Richardem Kocourkem

Jak slovenske nastudovani, tak i to ceske nemelo v obsazeni zadnou velkou hudebni hvezdu...

Byla to doba, kdy byly puvodni muzikaly vetsinou historicke. My ale prisli s muzikalem, ktery resil problemy soucasnych mladych lidi. A mate pravdu, zamerne v nem nehrala zadna hvezda.

Je sice fakt, ze se ve slovenske verzi objevila Nela Pociskova, ktera doma hvezda byla, ale ostatni ucinkujici prakticky nikdo neznal. A v ceske verzi to platilo stoprocentne. Role jsme obsadili mladymi lidmi, kteri hrali, zpivali a tancovali. Nedelali jsme zadne kompromisy, vsichni museli byt vyborni. A fungovalo to.

Pokud si dobre pamatuju, v Praze po skonceni predstaveni tleskali divaci dlouho ve stoje. A nebyli ledasjaci. Na premiere byla spousta osobnosti vcetne treba Karla Gotta. Cim podle vas muzikal divaky tak okouzlil?

Uvedomuju si, ze to nesmi byt kalkul, protoze ten by lide odhalili. Zvlaste v dile, ktere je postavene na slavnych pisnich. Hitmuzikal ma ve vysledku vypadat tak, ze divak musi mit pocit, ze pisnicky byly napsane pro ten muzikal, nikoli obracene. Nesmi to byt jen pisne navlecene na nejaky pribeh. Stejne zasadni je dat jim jinou kvalitu, nez jakou maji v originalu. Pokud by to tak nebylo, vznikl by pouhy revival.

Pribeh Osmeho svetadilu inspirovala kniha Dama s kameliemi, jejimz autorem je Alexandre Dumas ml. Proc prave ona?

Protoze vsechno nastartovala. Napad na muzikal jsem paradoxne dostal pri jedne navsteve Prahy, asi pred patnacti lety. Dival jsem se na zpravy a videl v nich prispevek o tom, ze balkansti mafiani v Praze plati bezdomovcum penize za to, kdyz prebehnou Nuselsky most v protismeru jizdy aut.

V tu chvili mi to sepnulo. Hned me napadla pisnicka Kaskader. Ti bezdomovci byli ochotni udelat cokoli, aby se ze sve zoufale situace dostali, aby se zachranili, aby ziskali nejake penize. A odtud uz byl jen krucek k pribehu o tom, ze nekdo udela neco sileneho, aby zachranil nekoho, na kom mu zalezi. A o tom je Dumasova kniha.

Udelal jste v novem nastudovani Osmeho svetadilu nejake zmeny?

Mam zasadu, ze kdyz na podia vracim po letech inscenace, nemenim na nich ani notu, protoze chci videt, jestli prekonaly svou dobu. Je to takova ma vnitrni vyzva. Jedine, co menim, je jejich delka. Nekdy je zkracuju.

Ne proto, abych se dostal do nejakeho casu, ale protoze si obcas uvedomim, ze jsem v predesle verzi chtel rict prilis mnoho. Tyka se to i Osmeho svetadilu.