Prvni roky po ,,sametu" Saudek zazival svym zpusobem vrcholne chvile. V knihach byla zhodnocovana jeho tvorba z predesle doby, vznikla vesmes v nanejvys skromnych podminkach. Ted ve velkem a zcela svobodne prodaval. Mohl volne cestovat do sveta. Bylo mu sice uz kolem sedesatky, ovsem nachazel se ve vytecne fyzicke kondici.
Ty chvile byly vrcholne svym zpusobem proto, ze se jednalo predevsim o provoz, distribuci, takzvany uspech a ohlas. Umelecky se Saudkova tvorba v ten samy cas vydala na sestupnou trajektorii. O fotografa se stale mene zajimala odborna fotograficka obec a stale vice bulvar, ktery se pasl na jeho zivotnich eskapadach.
V lete 1998 byla v prazskem Obecnim dome instalovana expozice Sbohem, Jane. Prezentoval ji jako svoji posledni fotovystavu, odted pry bude ukazovat pouze sve malby, k nimz se nove uchylil. Skutecnost se zahy ukazala byt jina, Saudek fotografie vystavoval nadale. Ostatne letos 13. kvetna byla v bratislavskem Stredoevropskem dome fotografie zahajena prehlidka Jan Saudek 90.
Takhle by se dalo pokracovat. Vsechno je to vsak v zasade pouha pena dni. Odplyne, cas neuprosne pobezi, zamete stopy. Co zustane? Nekolik fotografii (deset ci dvacet?), ktere zlidovi, stanou se soucasti obecneho vizualniho povedomi, aniz pristi generace bude obzvlast zajimat, ze jejich autorem je jisty Jan Saudek. Tak tomu ve stale se zrychlujicim svete je.
Kdo si tohle velmi dobre a ostre uvedomuje, je Saudek sam. V rozhovoru pro Seznam Zpravy, ktery s nim vedl Milos Pokorny u prilezitosti bliziciho se zivotniho jubilea, bylo patrne, ze neztratil sarkasmus, sebekriticnost, ze jeho prirozeny intelekt v nem nadale funguje, i kdyz je z hovoru rovnez patrne, ze stari neni pro sraby.
Velkym paradoxem Saudkovy drahy je fakt, ze fotograf zil zpusobem jemne receno nestandardnim, rozseval deti, stridal zeny, netajil se promiskuitou, sklonem k alkoholu a fanfaronstvi, zivot valil pred sebou zivelne i sobecky. Ale zrovna ve fotkach, ktere jej preziji, jsou casto pritomny neha, laska, materstvi, jemnost.
Ve zminenem rozhovoru Jan Saudek opakovane lituje, ze kdyby nebyl hloupy, byl dnes bohaty, ze majetek rozhazel. Zaroven vsak muze byt spokojeny a take to vi - umelecky ma hotovo, stopu zanechal. Krasne devadesatiny.