Ceske skolstvi nesmyslne stresuje generace deti i jejich rodicu

Upozorneni: Tento text slouzi jako strucne predstaveni dnesniho dilu podcastu Hlas na pousti. Poskytuje pouze prehled nekolika diskutovanych temat. Pro plne pochopeni kontextu je zadouci poslechnout si celou epizodu.

Jednou z dlouhodobych bolesti ceskeho verejneho skolstvi jsou mzdy. Prestoze jiz dostatecne dlouho zijeme v trzni ekonomice, kde je vsem jasne, ze za kvalitu je nutne primerene zaplatit, ve skolstvi jako by to nikdo nechtel chapat. Jen prostrednictvim platu, ktere budou dostatecne konkurenceschopne, bude mozne do skolstvi privest kvalitni lidi a udrzet v nem ty, kteri v nem pres svoje kvality stale jeste zustavaji primarne kvuli svemu entuziasmu.

Navic pokud konkurenceschopne mzdy do skolstvi privedou dalsi schopne lidi, budou se reditele skol moci zbavit tech neschopnych, kteri dnes uci jen kvuli tomu, ze za ne neexistuje nahrada. A kdyz uz se bavime o financich, je take nutne vyzadovat duslednejsi kontrolu jejich vynakladani, protoze soucasne kauzy, zejmena z prostredi vysokych skol, ukazuji, ze nekde je penez relativni dostatek, jen konci v podivnych kapsach.

Dalsi ze systemovych chyb je elitarstvi, tedy zvyhodnovani deti nikoliv na zaklade toho, jake jsou jejich schopnosti, ale na zaklade toho, z jakeho pochazeji regionu, nebo jake je socialni a ekonomicke postaveni jejich rodicu.

Misto toho, abychom se snazili deti v ramci jejich vzdelavani dovest co nejdale a dostat z nich maximum, je od malicka ,,filtrujeme" a ty, ktere v danem veku nejsou schopne (nebo ochotne) predvest to, co od nich system vzdelavani ocekava, nemilosrdne nepoustime dal.

Jednim z markantu tohoto stavu jsou napriklad osmileta gymnazia, ktera by v idealnim svete mela obsluhovat pet, maximalne deset procent skutecne nejnadanejsich deti v populaci a namisto toho je z nich dnes v mnoha pripadech statusove postaveni.

Z pohledu Roberta Plagy je nutne zajistit zejmena prostupnost jednotlivych urovni skol, ale i typu vzdelavani. Jednoduse zajistit vetsi flexibilitu, protoze vyvoj spolecnosti, vyvoj technologii, ale i zcela novych vednich oboru se neustale zrychluje a zjednodusene se da rict, ze polovina pracovnich pozic, ktere budou v dospelosti obsazovat dnesni skolaci dnes jeste ani neexistuje.

Prijimaci zkousky jako byznys

Dalsim z problemu, ktery trapi nejen deti, ale i jejich rodice jsou jednotne prijimaci zkousky. Zadnym zpusobem nezohlednuji skolni historii ditete, ta jako by neexistovala. Zpusob premysleni nad zadanim se casto naprosto odlisuje od toho, co a jakym zpusobem se deti po celou zakladni skolni dochazku ucily, ale zejmena opet znevyhodnuje deti z rodin, ktere nepatri k vyssi stredni a vyssi tride (pokud to pojmenujeme temer marxistickym slovnikem).

Kolem pripravy deti k prijimacim zkouskam podle Cermatu dnes existuje rozbujely byznys, ktery opravdu neni levnou zalezitosti a cely tento system zasadne znevyhodnuje deti ze socialne slabsich rodin, ktere tak nemaji sanci prorazit onen ,,skleneny strop" a diky vyssimu dosazenemu vzdelani se vymanit z prostredi svych rodicu.

Kdyz uz je rec o skolstvi, nelze vynechat neuveritelne a nevysvetlitelne selhani statu, kraju, mest a obci, pokud jde o planovani dostatecnych kapacit. Nas stat sbira o svych obcanech neuveritelne mnozstvi dat (a chtel by jich mit jeste vic). Takze velice dobre a s velkym predstihem je schopen videt, kdy mu poroste populace.

V pripade materskych, zakladnich a strednich skol ale v zasade neudelal (cest vyjimkam) vubec nic, aby navysil dostatecne kapacity ve skolskych zarizenich. Je az zoufale videt, ze se nyni rozbiha vystavba strednich skol, ktere budou dokoncene v dobe, kdy pominou populacne silne rocniky, takze zustanou prazdne a bude se pro ne ve finale hledat jine vyuziti.

Vrcholem pak je, kdyz na kritiku zoufalych rodicu odpovidaji zodpovedni politici vysmechem, tak jako se to povedlo primatorovi hlavniho mesta Praha Bohuslavu Svobodovi nebo prazskemu radnimu pro skolstvi Antoninovi Klecandovi.

Co take zazni v tomto dile: