S nastupem noveho ministra oziva diskuze o postoji ceskeho skolstvi k mobilnim telefonum. Nejsme sami. Podle odhadu UNESCO k ruzne durazne regulaci pristoupilo uz 40 procent zemi; v Evrope mezi ty nejprisnejsi patri Francie nebo Svedsko, kde budou od pristiho skolniho roku mobily na zakladnich skolach zakazane uplne. U nas je aktualne podle stanoviska Ceske skolni inspekce mozne omezit pouzivani mobilnich telefonu skolnim radem. Cast skol toho vyuziva jen behem vyucovani, jine experimentuji s povinnym odkladanim telefonu i mimo hodiny - a prave to je jadrem sporu.
Zastanci prisnych regulaci se odvolavaji na vedecke studie, ktere dokazuji nepriznivy vliv digitalnich zarizeni na studijni vysledky, soustredeni a psychickou pohodu deti. Prikladem je deset let stara vlivna studie Belanda a Murphyho. Jine vyzkumy jednoduchy obraz zase komplikuji a dokladaji, ze dopady zakazu jsou smisene, kontextove podminene a casto malo vyrazne.
Skola se stava divadlem symbolickych gest: na par hodin denne se z mobilu stane zakazany objekt, deti budou v bezpeci - a potom mimo dohled instituce problem zase prestane existovat.
Proto je zadouci predem vyjasnit nekolik vychodisek pro argumentaci: je nepochybne, ze nekontrolovany pristup deti a mladych lidi k celemu online prostoru neni zadouci. I kdyz pomineme zjevne skodlivy nebo primo nelegalni obsah, vsichni vedeme nerovny boj s profesionaly, kteri s neomezenymi zdroji velkych platforem v zadech nelitostne vytezuji nas cas a pozornost.
Pripomenme si ovsem, ze debata se nevede o zakazu mobilu v hodinach - tam je vyrusovani jakehokoli druhu odjakziva postizitelne a je snadne odlozeni telefonu vynutit. Mluvime o zbytku doby, kterou zactvo ve skole travi nestrukturovane, o prestavkach a pred odchodem domu. To je ovsem jen zlomek casu straveneho s digitalnim zarizenim ve srovnani s celym zbytkem dne, na ktery uz skolni rad nedosahne: s casem prozitym nad telefonem doma, v MHD, venku s kamarady.
Emotivni debata o zakazu mobilu ve skolach se tak ve skutecnosti vede o uzky vysek celeho dne - jako by se prave v techto minutach projevovala vetsina popisovanych neresti a rizik. Skola se stava divadlem symbolickych gest: na par hodin denne se z mobilu stane zakazany objekt, deti budou v bezpeci - a potom mimo dohled instituce problem zase prestane existovat.
Do velke miry tedy jde o zastupny problem. Skola je uz dve staleti nejtypictejsi zastupkyni stredostavovskych instituci. Je to misto, skrze ktere stat predava svym mladym obcanum informace, hodnoty a vzorce chovani, jez od nich bude pozdeji vyzadovat. Skolni rad je symbolicky zjednoduseny soubor pravidel, kterymi se pozdeji ridime v zivote, vcetne poslusnosti k autoritam a podrizeni se systemu. Vychovna opatreni pri jeho poruseni nas pripravuji na moznost postihu zavaznejsich prohresku v dospelosti. Skola - a skrze ni stat - dosud mely absolutni moc nad telem, casem a disciplinou deti.
To se v poslednich letech prudce meni. Komunikacni a herni platformy v mobilech ztelesnuji novy rezim dohledoveho kapitalismu, ktery se vymyka klasickym formam regulace. Narodni staty jen velmi obtizne prosazuji pravidla proti firmam, ktere ekonomickou silou a datovou infrastrukturou presahuje hranice kontinentu.
Stat jeste muze provadet ritualy moci, ale jen v hranicich vnucenych mu zvenku. Nedokazeme hrstce technofeudalu zabranit, aby vybrali prezidenta nejmocnejsi zeme sveta - porad ale muzeme detem na chvilku sebrat telefon s jejich algoritmy. Valka s platformovym kapitalismem se symbolicky meni na boj s nejmene mocnymi ucastniky systemu: zaky a zackami.
Vlady i cast odborne verejnosti pritom jen malo reflektuji legitimni duvody, proc deti mobil pouzivaji. Telefon je pro mnoho mladych lidi hlavni socialni infrastruktura: nastroj, jak udrzovat pratelstvi, resit ukoly, koordinovat praci, byt v kontaktu s rodici. Pro cast zaku je to navic hlavni nebo jediny pristup k internetu a vzdelavacim zdrojum - zvlast tam, kde chybi vlastni pocitac nebo stabilni pripojeni. Prave ti, kdo jsou na telefonu nejvic zavisli z hlediska pristupu k informacim, byvaji casto z rodin s nejnizsim socioekonomickym statusem. Kdyz jsme jako spolecnost rezignovali na zajisteni podnetne verejne infrastruktury, jak muzeme trestat deti za to, ze si prostor vytvareji v soukrome digitalni sfere?
Mimo to se - ve snaze zajistit emotivni argumenty pro prisnou regulaci - pouzivani mobilu prehnane patologizuje. Terminy jako ,,digitalni zavislost" nebo ,,zkracena pozornost" se pouzivaji volne, casto bez jasne definice. Zamenovani intenzivniho pouzivani mobilu s klinickou zavislosti muze stigmatizovat bezne chovani a odvadi pozornost od strukturalnich pricin stresu a uzkosti. Dusevni zdravi a vira v budoucnost mladych lidi je jiste z mnoha duvodu v ohrozeni, mezi nejdulezitejsi priciny ovsem tezko patri Candy Crush Saga. Patologizace slouzi k tomu, aby se systemove problemy - tlak na vykon, prekarizace, klimaticka uzkost - prepsaly do jazyka individualniho selhani a slabe sebekontroly jednotlivych deti.
Namisto politicky vdecnych a efektnich zakazu musime trvat na slozitejsich, obtizneji postizitelnych systemovych resenich. Na celospolecenske urovni je to extremne obtizne omezeni moci technokorporaci a znovuprevzeti verejne a demokraticke kontroly nad zakladni infrastrukturou vcetne komunikacnich platforem. Pokud zustaneme ve skolnim prostredi, nabizeji se dilci reseni, ktera omezi vliv a atraktivitu profesionalnich tezaru nasi pozornosti.
Patri mezi ne premena samotne skoly v misto podpory namisto na vykon zamerene selekce. Kriticka pedagogika, ktera chape technologie jako politicke a mocenske nastroje a ne jako neutralni nastroje nebo cire zlo. Participativni nastaveni pravidel pouzivani mobilu tak, aby chranila soustredeni a soukromi, ale nepopirala legitimni potreby a akterstvi mladych lidi. A konecne systematicka digitalni gramotnost, ktera uci nejen neposilat ,,nudes" a hesla kdekomu, ale rozumet tomu, jak platformy vydelavaji na nasi pozornosti a jak se v digitalnim prostoru reprodukuji nerovnosti.
Spolecnost vede s technokorporacemi boj o cas a pozornost deti. Muze ji s velkym usilim vyhrat, pokud bude ochotna premyslet o strukturalnich pricinach krizi a demokratizovat moc nad technologiemi. Symbolicka gesta jako zamykani mobilu do skrinek na jednu volnou hodinu z celeho dne, ve kterem na peci o deti stejne nemame cas, prinese spis papirove vitezstvi a politicke body nez skutecnou zmenu.
Autor je ucitel.