Profesor mezinarodniho prava a expert na problematiku zlocinu proti lidskosti a genocidy Philippe Sands byl hostem podcastu Ezry Kleina v NY Times. Sands zastupoval opakovane staty pred Mezinarodnim trestnim tribunalem ve veci genocidy a historii tohoto konceptu venoval dve knihy. Behem hodiny a tri ctvrte probrali predevsim dve temata. Historicky ramec konceptu genocidy a otazku, zda to, co Izrael provadi v Gaze, je genocida.
Zda se jedna o valecny zlocin, zlocin proti lidskosti nebo genocidu, odvadi pozornost od skutecneho problemu. Je to naprosto otresne, neospravedlnitelne a nemelo by se to dit.
Zacneme uprostred. Sands nekolikrat upozorni, ze pojem genocida vytvari v ramci zlocinu tohoto typu extremni nerovnovahu. Vznikla hierarchie utrpeni, v niz nejvys stoji genocida a vse ostatni je ,,mene", coz vytvari dalsi utrpeni. Odpovida tomu ostatne i medialni, politicka a verejna pozornost - genocida je sokujici, zlociny proti lidskosti cimsi vsednim. Rozdilem je casto pouhe pojmenovani, ktere vytvari nerovnovahu a hierarchii mezi totoznym utrpenim.
Genocida dosahla tohoto postaveni kvuli extremne prisne definici, ktera byla prijata a pozdeji jeste zuzena Mezinarodnim trestnim soudem a v ktere neobstoji prakticky nic. Zapominame pritom, ze zneni definice je arbitrarnim rozhodnutim a vysledkem politickeho kompromisu.
Philippe Sands vysvetluje historickou genezi konceptu, jenz se dnes casto ztotoznuje s holokaustem. Ten se v ramci mezinarodniho prava nachazel ve sve dobe na uzemi nikoho. Mimo valecny zlocin jej nebylo jak uchopit.
To zmenil Raphael Lemkin. Narodil se v roce 1900 v zidovske rodine v dnesnim Belorusku, studoval prava v dnes ukrajinskem Lvove a v detstvi jej ovlivnily pribehy o masovych vrazdach a pogromech, ktere mu zpivala matka. Jiz na pocatku tricatych let jeho badani smerovalo k otazce, jak by mohlo mezinarodni pravo chranit skupiny pred masovymi zverstvy, aby bylo mozne rict, ze nemuzete s lidmi zachazet timto zpusobem.
Sands priblizuje Lemkinovu konverzaci s jeho profesorem prava ohledne genocidy Armenu a stihani Soghomona Tehliriana, ktery zabil strujce teto zkazy. Lemkin se ptal, proc je muz, ktery zabil Turka - Armen jmenem Tehlirian - stihan za zabiti cloveka, jenz zabil jeho rodinu a stovky tisic Armenu. Profesor mu odpovedel: ,,Protoze podle mezinarodniho prava se jako obcan nelisite od kurete. Jste majetkem sve zeme, sveho vladce. Pokud vas chteji zabit, mohou to bez problemu udelat," priblizuje Sands v podcastu. Podobna situace se tykala tech, kdo zadny stat nemeli nebo byl jejich stat prilis slaby, aby je ochranil. To vsechno melo mezinarodni pravo podle Lemkina pokryt.
Takova byla zhruba vychozi mezinarodne pravni pozice par let pred rozpoutanim holokaustu. Prakticky do roku 1945, do Norimberskych procesu, si mohl stat s lidmi na svem uzemi delat cokoliv. Pojmy jako zlociny proti lidskosti ci genocida neexistovaly. To chtel Raphael Lemkin zmenit.
Z Evropy uprchl na zacatku druhe svetove valky a cestou posbiral nespocet dokumentu a dekretu. Kdyz je pak ve Spojenych statech analyzoval, videl vzorec, ve kterem naciste sesnerovali zivot urcitych skupin obyvatel (Zidu, Romu a dalsich) s cilem tyto skupiny eliminovat. A cely tento proces pojmenoval genocida.
Cely koncept vytvoril pred holokaustem. Sledoval v nem bezpocet kroku: identifikace lidi podle jejich sounalezitosti k urcite skupine, jejich omezovani v oblasti vzdelani nebo bydleni, alokace na urcitem miste, zakaz vykonavani urcitych profesi, premistovani do taboru a nakonec jejich vyvrazdovani. Cely tento proces pro nej byl genocidni v kazdem jednom kroku a nebylo nutne cekat az do posledniho bodu, kdy dojde k vyhlazeni urcite skupiny. Takto pojaty koncept genocidy mel totiz chranit skupiny prave pred tim, aby byly vyhlazeny, zatimco dnes se s nim obvykle operuje az ve chvili, kdy uz je po vsem, resp. po vsech.
Lemkin chtel vytvorit mezinarodni zakon, ktery by skupinam prisoudil identitu a stanovil, ze staty maji povinnost chranit a branit ruzne skupiny na svem uzemi a pecovat o ne.
Kdyz tedy s takto vymezenou genocidou skocime k soucasnosti a deni v Gaze, neni moc o cem premyslet. Podle Philippa Sandse by Raphael Lemkin nemel v tomto pripade co resit: Izrael v Gaze pacha genocidu. Naplnuje vsechny kroky, ktere Lemkin definoval. Obyvatele jsou koncentrovani na jednom miste, celi oblehani, bombardovani, cilenemu vyhladoveni a cele misto, kde zili, se stava nebo stalo neobyvatelnym pro lidske bytosti.
Prave existence vymezenych kroku ma slouzit jako voditko, jak takovou situaci zachytit jeste drive, nez dojde do absolutniho konce. Sands s Kleinem projdou take vsechny mozne argumenty, kterymi by mohli jednani Izraele ospravedlnit, ale nic neobstoji. Desitky tisic mrtvych vcetne zen a deti nemaji nic spolecneho s obranou, odvetou ani se zajistenim bezpecnosti Izraele. Je to jen zlocin.
Ze je dnes mozne sledovat Izrael pachat genocidu a soucasne predstirat nebo debatovat, ze to genocida vubec neni, je vysledkem jineho procesu. Pred zacatkem Norimberskych procesu nebyla puvodne genocida do novych zlocinu vubec zahrnuta. Operovalo se s pojmem valecnych zlocinu a zlocinu proti lidskosti, coz byl termin Hersche Lauterpachta, ktery rovnez prosel Lvovskou univerzitou a podobne jako Lemkin prisel o podstatnou cast rodiny kvuli holokaustu.
Lemkinovi se na posledni chvili podarilo presvedcit Americany, aby genocida byla do procesu zarazena, a tak se tam dostala jako podkategorie valecnych zlocinu. Lemkin vedl podle Sandse velmi intenzivni a energickou kampan, aby se mu povedlo genocidu do verejneho povedomi a mezinarodniho prava prosadit. To se ale stalo az pozdeji. V samotnych rozsudcich norimberskeho tribunalu tento termin vubec nezazni, soudci termin ignorovali, coz bylo pro Lemkina zdrcujici. Ale nevzdal se.
Vysledkem jeho usili je Umluva o prevenci a trestani zlocinu genocidy prijata OSN v roce 1948. Ta je ovsem ve svych kriteriich mnohem prisnejsi, nez jak se ji snazil Lemkin prosadit a jak ji chapal. V prijate umluve stoji: ,,V teto Umluve se genocidou rozumi kterykoli z nize uvedenych cinu, spachanych v umyslu znicit uplne nebo castecne nekterou narodni, etnickou, rasovou nebo nabozenskou skupinu jako takovou."
Prijata definice posazuje latku mnohem vyse a predevsim se opira o termin umyslu. Lemkinovi slo o konkretni jednani, ktere vede ke konkretnim dusledkum, zatimco podle prijate definice je nahle nutne prokazovat, ze neco bylo skutecne spachano s umyslem urcitou populaci vyhladit a ze se tedy nejedna ,,jen" o vedlejsi produkt jineho umyslu.
Lemkin pristoupil na to, ze bude lepsi se smirit alespon s necim, nez neprosadit nic. Prikladem odporu vuci sirsi definici byly jeste pred Norimberskymi procesy Spojene staty. Ty mely obavy, ze by Lemkinova definice nahle ustanovila ve skupinach noveho silneho mezinarodniho aktera. Navic by mohly do genocidniho jednani snadno spadnout take samotne Spojene staty za sve zlociny proti puvodnim obyvatelum nebo Afroamericanum. A nakonec nejen ony, jak vysvetluje Sands. Cele dejiny Evropy jsou dejinami ruznych genocid, mezi nez by nejspis patrilo take nase povalecne vyhnani tri milionu Nemcu z Ceskoslovenska.
V devadesatych letech Mezinarodni soudni dvur prijal jeste tvrdsi definici, a tak jsme dosli do stavu, kdy zeje propast mezi Lemkinovou definici genocidy a tim, co uplatnuji mezinarodni soudy. V onom tvrdsim pojeti neprojde jako genocida takrka nic, cimz pojem do znacne miry ztraci smysl, ktery do nej Lemkin vkladal: chranit lidi pred bezpravim, nasilim a vrazdenim, ke kteremu dochazelo, protoze patrili k urcite skupine. Kdyby k ni nepatrili, nic takoveho by se jim nedelo.
Jak Sands v podcastu vysvetluje, dnesni strujci genocid se od Hitlerovych dob poucili a nezanechavaji za sebou presne manualy, kde cerne na bilem popisi sve umysly vyhladit urcitou skupinu, takze neni pochyb, ze tohle skutecne chteli udelat a nic jineho tim nemysleli. Dnesnim strujcum genocid staci tvrdit, ze meli uplne jine umysly nebo sledovali vice ruznych veci a jsou z obliga, protoze dle definice prijate OSN jsou genocidou pouze ciny ,,spachane v umyslu znicit uplne nebo castecne" urcitou skupinu.
I my zname vyroky ministru izraelske vlady, ktere jsou jednoznacne genocidni a vedle nich take jejich vyjadreni, podle nichz se jedna sebeobranu, bezpecnostni opatreni a podobne.
Nevyplyva z toho nutne pesimisticky, ze Izrael, resp. jeho premier, nebude odsouzen, protoze jak Sands v podcastu rika, definici si soud muze zase zmenit a z genocidy bude znova genocida.
Ale dulezita je myslim jina vec, kterou Philippe Sands nekolikrat zopakuje: ,,Zda se jedna o valecny zlocin, zlocin proti lidskosti nebo genocidu, odvadi pozornost od skutecneho problemu. Je to naprosto otresne, neospravedlnitelne a nemelo by se to dit. A tyto debaty o tom, zda neco charakterizovat jako X, Y nebo Z, nejsou uzitecne, protoze odvadeji nasi pozornost od hruzy, ktera se deje a odehrava pred nasima vlastnima ocima."
A take se odehrava pred ocima celeho mezinarodniho spolecenstvi, ktere s rukama v kline prihlizi vyhlazovani obyvatel Gazy a jeji kompletni destrukci. Nase vlada a nas stat, tedy my vsichni, v tom hrajeme tragickou roli komplicu.