Roku 1855 vysla babicka Bozeny Nemcove, roman, ktery je prakticky synonymem pro skolni cetbu, zeny spisovatelky a tak nejak ceskou literaturu. Jiz sto sedmdesat let uchvacuje ceske ctenarstvo prototyp babicky mirne, smirujici lidskou existenci s prirodou i lidskym spolecenstvim. Z teto harmonie sveta, ktery byl jeste biedermeierovsky v poradku, se tragicky vytrhla jen Viktorka. Od te doby lidstvo semlelo mnohe, predstava dobrotive, obetujici se babicky ale ze spolecenskeho ocekavani nezmizela. Snad i proto se objevily v podivuhodne synchronicite dva literarni kontrapunkty k tomuto kulturnimu snu: presovska Babicka(c) Ivany Gibove a liberecka Babicka Pavla Novotneho.
Dve utle prozy postavene na autofikcni kostre (u Novotneho primocareji, Gibova ji vice fabulacne obaluje) odhaluji bolavy, ale casty model ceskoslovenskych rodin osmdesatych a devadesatych let. V obou pripadech rodinne fungovani napric generacemi drzi pohromade babicka, symbol sily, moci, omnipotence, ale i toxicity. Otcove vypravece Novotneho i vypravecky Gibove se stavaji nepritomnymi, neviditelnymi, utopenymi v alkoholu a predcasne umirajicimi. Jejich matky se promenily na vily ci andely, v ocich babicek navzdy nemozne ci nekompetentni. Obe prozy zaroven vynikaji sugestivnim popisem telesnosti a zachycuji cetne realie sveta, jenz se z komunistickeho transformuje na kapitalisticky. Postavy Pavlika i Magdicku sledujeme na prelomu detstvi a dospelosti, v dekadach zahrnujicich konec socialismu i kapitalisticke ,,moznosti" (bez ohledu na vzdelani pracovat za par korun), obe postavy se formuji pod tlakem svych babicek, ktere ztelesnuji typ dominantnich akcnich zen, jez zrodila povalecna emancipacni era. Pretrvavajici spolecenske nerovnosti a ocekavani je ale zaroven tlaci do toxickych poloh.
Mezi obema romany najdeme i priznacne odlisnosti - strucne receno genderove a regionalni. Gibove Babicka(c) predstavuje expresivni obraz zivota ,,socek" ze sidliste na vychode Slovenska. Zivotni trajektorii vypravecky Magdy sledujeme od cesty do skolky v promocenych backurkach misto bot az do dospelosti, kdy vyklizi babiccin zatuchly byt plny kramu. Slozite hledani sebe same je poznamenano chladem ci neprijetim blizkych, opakovanym sexualnim zneuzitim a alkoholovou sebedestrukci, jiz v sobe Magda zabiji talentovanou a inteligentni divku, pro niz v tomto svete zda se neni misto.
V Liberci se naopak ocitame ve vile (po sudetskych Nemcich) prarodicu, kam se Pavlik presunul z tesne panelakove garsonky sve nemocne a na alkoholu zavisle neprakticke matky. Manzelstvi dvou cilevedomych, pragmaticky a materialne orientovanych lekaru v duchodu hnete Pavlikovu osobnost ze subtilniho krehkeho chlapce do nihilistickeho intelektuala, ktery v ,,babahotelu" nakonec uvizne dlouho do dospelosti.
Gibova i Novotny ve svych Babickach rozvijeji temata a postupy predchozich ocenovanych knih - zatimco Gibova s Babickou(c) ziskala Anasoft Literu, Novotneho proza, ktera navazuje na Zapisky z garsonky, ocenene Magnesii Literou, a na Dedka a neni o nic mene hutna nez predchozi tituly, kupodivu trochu zapadla. Smes autofikce, jakkoli dofabulovane, pritom v obou pripadech pres prirozenou formu ,,terapeutickeho" vypraveni o sobe a svych blizkych otevira i celospolecenske bolesti a spatne srostle rany z dob, kdy se psychickym zdravim v podstate nikdo nezdrzoval. Zkusenost z podivne bezcitneho (post)komunistickeho sveta oteviraji oba autori po svem: Novotny plynulym, ale presnym a systematickym jazykem, Gibova zajikave a expresivne s fragmenty vychodnarskeho dialektu, preryvavym proudem, ktery se neustale casove propada mezi vzpominkou a aktualni situaci ucasti na pohrbu.
Ani v tomto literarne terapeutickem vydani TL;DR jsme samozrejme nezapomneli na obvykle knizni tipy a zajimavosti z literarne-politickeho zivota. Vracime se ke Gustavu Murinovi, cerstve odvolanemu rediteli Slovenskeho literarniho centra, ktery exceloval na Svete knihy, a taky zabredavame do devadesatych let, z cehoz uz se stava tak trochu serial.