Mnoho ceskych rek centry mest proteka hlubokymi regulovanymi koryty z kamene nebo betonu, pricemz tomu tak bylo i se Svratkou v mistech, kde zhruba kopiruje ulici Porici, coz je ctyrproudovy usek mestskeho okruhu. Jedine, co prostor vzdalovalo od ciste dystopie, bylo vzrostle stromoradi oddelujici dunici anebo smrdute popojizdejici auta od ricniho koryta a prilehle cyklostezky. I tak dopravne pretizeny usek pusobil hlavne sklicujicim dojmem, kde si pesi pripadal trochu jako igelitak zmitany pruvanem dalnice.
Hlavni duvod, proc se nekolikakilometrovy usek mesto rozhodlo promenit v lidem pristupnou naplavku, ale vyvstal z potreby protipovodnovych opatreni. Ta umozni behem nasledujicich dekad asi kilometr od dosavadniho nadrazi, v zaplavove oblasti, postavit nejen nadrazi nove, ale kolem nej i celou prevazne administrativni ctvrt Trnita. Prebudovani nabrezi, ktere spocivalo v demolici strasidelne strmeho temneho koryta a uprave terenu tak, aby se brehy k toku svazovaly mirne, umoznily vyssi prutok v pripade povodni a zaroven vytvorily prostor pro cyklo a pesi trasy, bylo zahajeno v roce 2022. Otevreni projektu verejnosti bylo puvodne planovano na rijen roku 2023, pricemz mesto puvodne ani nezamyslelo nechat usek behem stavby prujezdny pro cyklisty. To se nastesti nestalo, protoze stavba, ktera vysla na temer dve miliardy, se protahla o vice nez rok a pul. Nicmene je skoro hotovo, lide naplavku provizorne uzivaji od zacatku leta. A nez sednu take na kolo, pripomenu neco ke kontextu mista.
Mestska divocina i EuroVelo
Proc uz je opet rec o kolech, kdyz jde primarne o protipovodnove opatreni? Timto usekem totiz mimo jine prochazi evropska cyklotrasa EuroVelo 4, ktera vede z francouzskeho Roscoffu do Kyjeva. Brno protina od severozapadniho smeru, tedy Brnenske prehrady a dale kopiruje prave i dotceny tok Svratky az do jizni periferie mesta, k soutoku s druhou brnenskou rekou Svitavou. Od soutoku se lze vydat hned nekolika smery, nejen pro silnicni svihy je ale zdaleka nejatraktivnejsi pokracovat primo na jih, kudy se prevazne po cyklostezkach clovek dostane na Nove Mlyny, Palavu a odtud bud dal na Viden, nebo k pamatce UNESCO do Lednicko-valtickeho arealu. Trasa ma minimalni prevyseni i pocet koliznich bodu - s Brnem se cykliste ale louci symbolicky, tedy tragicky resenou soustavou castecne svetelnych prechodu s rafinovane posunutym intervalem zelene u nakupniho centra Olympia.
Nikomu tu neni lito stavet parkovaci domy a plochy uprostred mest, miliardy tecou, ale jedna o tricet cisel sirsi stezka, ktera se vyhne par stromum, to je naprosta utopie.
Zaroven se podel cyklostezky - a to plati prakticky od prehrady po nejjiznejsi cast, nachazeji cetne cile od lezecke steny u Olympie, nakupnich center (na kole dostupna IKEA, Decathlon apod.), vselijake obcerstvovaci a pivni boudy, detska hristatka, tenisova i volejbalova hriste po mista ke koupani - krome samotne reky jde o Rivieru, biotop v Komarove, biotop v Chrlicich a snad pristi roky vycistena a ke koupani uzpusobena Holasecka jezera.
Na prvni pohled architektonicky cisty projekt naplavky rozsiruje v kritickem bode nejvetsiho krizeni s automobilovou dopravou asi dvacetikilometrovou leta vznikajici organickou strukturu cyklo a pesich tras, ktere vetsinou prochazeji klidnymi castmi mesta podel zahradkarskych kolonii, skrz mestsky lesopark Cerveneho kopce nebo taky mestskou divocinou. Dokazala koncepce naplavky s ustrednim Rullerovym nabrezim pojmout vsechny sve funkce - tedy protipovodnovou, ekologickou, rekreacni i dopravni, tedy usmernit pesi, bezce, milovniky vody i priznivce cyklistiky?
Kontext politicko-ideologicky
Nekonecny vznik stezky jsem zpovzdali sledovala s obavami odpovidajicimi tomu, jak me dlouhodobe trapi neuteseny pristup Brna k mestske cyklistice. Ten je naprosto potemkinovsky a nic noveho uz roky prakticky nevznika. Jakakoliv dalsi omezeni stavajicich skromnych cyklotras, ktera se presto neustale deji v souvislosti s cetnymi rekonstrukcemi a stavbami kde ceho, jsou proto mrzuta nejen v osobni rovine, ale zasadne take prizivuji unikatni brnensky trend. Zatimco evropska mesta se humanizuji, zelenaji a vytvareji propojenou a bezpecnou infrastrukturu pro aktivni mobilitu, aby zvysovala podil klimaticky odpovedne cyklodopravy, Brno jde uspesne opacnym smerem.
Ridke intervaly MHD, znecisteny verejny prostor, kdy i nejvnitrnejsi centrum pusobi zanedbane, nedostatek zelene, prechodu a samozrejme cyklostezek, ale taky mistni kuriozita jako pesi zona, kde se celodenne tvori kolony aut. Vysledek? Od roku 2010 klesa vyuziti hromadne dopravy. Jakkoliv jde stale o vetsinu, podil lidi v MHD se zmensuje ve prospech poctu lidi v autech. A to vubec ne nevyznamne, z 25 procent motoristu v roce 2010, najednou v roce 2022 terorizovalo mesto autem uz 33 procent lidi pohybujicich se metropoli, pricemz 75 z nich procent jezdi v aute samo. Jsou mezi nimi i vsichni ti nervaci z kolon.
Navzdory vnejsim okolnostem ale take stoupa podil cyklistu, ktery se ve sledovanem obdobi z jedineho procenta zpetinasobil. Rada mesta misto, aby vysla vstric vuli lidi zit aktivne, zridila v roce 2019 falesnou pracovni cykloskupinu, ktera mela ,,otvirat temata, ktera s cyklistickou dopravou ve meste souviseji". Vymluvne je, ze clenem teto skupiny byl i spolek Brno autem, ktery se mimochodem v roce 2018 spolu se Svobodnymi objevil na kandidatkach ODS. Tito protomotoriste z Brna meli neprekvapive hlubokou znalost problematiky, kdyz sermovali ,,odmitanim diktatury cyklo/eko mensiny" s tim, ze ,,mesto neni prirodni rezervace".
Snad navenek mene radikalni, ale o nic mene ucinnou agendu pak prinasely napriklad Brnenske komunikace (BKOM), ktere jednou pozadovaly doplnit ,,predpoklad demografickeho vyvoje mesta Brna" a ,,jasnou identifikaci cyklisty", jindy nesouhlasili s navrhem umisteni stojanu pro kola v parkovacich plochach atp. Vsechno dokonale fungovalo a realizovana opatreni proto skupina prestala zverejnovat uz v roce 2020 a nasledne se soustredila hlavne na bezpecnostne vychovne akce pro deti.
Komentovana testovaci projizdka
Obavy z toho, co z obrovskeho potencialu rekonstrukce naplavky nakonec vznikne, byly tedy namiste. Nyni po asi dvoumesicnim provozu, sledovani ruznych referenci v mediich, a hlavne na socialnich sitich, a shodou okolnosti ve dnech, kdy ma dojit ke kolaudaci, jsem se rozhodla vysledek otestovat na vlastni plaste. Vzhledem k dosavadnimu letmemu dojmu, ze cesty jsou uzoucke, jsem pro testovaci jizdu zvolila vsedni den a brzke odpoledne v nadeji, ze misto nebude pretizene, jak se mimochodem behem vikendu deje v jizni casti stezky smerem k Olympii.
Podle planu prijizdim po levem brehu od Komarova proti proudu reky a tesne pred zeleznicnim mostem se malem stretnu s cyklistkou, ktera se k novince pokousi dostat od ulice Uhelne dirou v krovi pres zarostlou vlecku. Je to presne to misto, kde by stacila trocha koncepcnosti a vule, aby se trasa zlegalizovala. Nicim z toho bohuzel Brno nedisponuje, takze na podobne drobne lapalie narazim na ceste do Bystrce a po pravem brehu zpatky do Modric jeste nekolikrat.
Prvni metry potvrzuji, ze oddelena cyklostezka nevznikla, vse je ve smisenem provozu, a kdo levy breh ve facebookovych diskusich povazoval za prujezdny po cele delce od Komarova az k Riviere, musel nutne jet po casti vyhrazene pouze pro pesi.
Nejvetsi nepochopeni mam pro rozdeleni na pesi cast, ktera ma minimalni prevyseni, kopiruje tesne breh a mosty s krizovatkami plynule podjizdi. Naopak smisena sirsi stezka vede zahy cyklisty v krizeni Renneske tridy horem pres most, kde museji v chumlu chodcu cekat na zelenou a pak zase sjet dolu k rece. Pokud by chteli na druhou stranu reky, navzdory smisene cyklopesostezce nemaji v davu lidi sanci, nikdo samozrejme nedodrzuje, ze by sel vpravo, myslim, ze vetsina chodcu ani netusi, ze se nachazeji na nejake stezce.
Vyrazne vetsi smysl by davala klidne smisena sirsi ,,hlavni" cesta blize ke brehu a bez nutnosti vyjizdet ke svetelne krizovatce na moste. Naopak sekundarni funkci ,,vedlejsich tras" by mely cesty, ktere vedou nahoru/dolu do/z navazujiciho provozu. Zrejme by slo o konvencni reseni bez fantazie. Uzsi vyhradne chodecka stezka pritom muze byt nedostacujici uz pri setkani treba kocarku s bruslarem, stejne tak budou muset byt obezretne vetsi skupinky, vozickari apod. Nepochybne to splnuje nejake normy, komfortni to ale neni. Naopak zvlaste v casech, kdy se zde chodcu bude pohybovat mene, jen mensina cyklistu odola a vyjede si nahoru sporadane cekat na svetla. Tak tomu je ostatne i za me pritomnosti, kdy se ke krizovatce na tezkem kole skrabe jen poslicek Boltu.
Zatimco pesi se dostanou k prizemi otevrenem k rece po rovine, ja musim horem pres krizovatku - tzv. na terasu. Neroste tu nic, zpevnenych ploch, kterych se ve stezkach nedostava, je tu naopak hojnost. Prinejmensim nenarocne na udrzbu. Cykliste zde mohou bez nutnosti zdolavat schody spocinout v tesne blizkosti okruhu, kde se dokonce nachazi nekolik malo stojanu na kola - a ano, tech skoro nejmene praktickych z dostupnych typu. Zmocnuje se me podivny pocit segregace. Bude v pohode, kdyz v tretrach docvakam do klidnejsi, dolni casti kavarny? Muzu tu bezpecne nechat kolo?
Kazdopadne prave toto rozpalene misto vedle rusneho prutahu me vraci k pochybam, jestli opravdu bylo nutne vykacet z nabrezi vice nez osm set vzrostlych stromu. Pry to byly same podradne nalety, ale co by tady clovek za padesatilety pajasanek dal. Takhle lze nechat pohled klouzat akorat po kapotach a oku spocinout v absurditach vsudypritomneho vizualniho smogu. Skoro to pusobi, ze architekti nepochybuji, ze chceme vsichni chillovat uprostred dopravniho kolapsu v intimite rozpalenych plechu.
Pry malo mista. Pritom v nejake blaznive fantazii a hlavne v nejakem jinem meste by klidne pod zem mohla jit ctyrproudovka, zatimco povrch by se tu mohl scelit pro stromy a lidi a navazat na Nove sady, ktere by mohly byt skutecnymi sady, jimiz by se proslo do blizkeho stredu mesta, kam by byl vjezd aut stejne davno minimalizovan.
Jakkoliv se take v mediich a vizualizacich objevuje bujna zelen v podobe zahonu, rakosi a dalsich efektnich mokrinatych travin, keru a stromu, realita je zatim spise sedohneda. Zaroven je treba ocenit (a ted skutecne bez ironie) ,,prirozeny" tvar koryta a jeho vesmes pristupnost, stejne jako nekolik mol, vyhlidek a zakouti. Behem me vypravy se na mnoha mistech v rece svlazuji lide a co je skvele, tak hlavne mladez, pro niz by jinak byla asi nejprirozenejsim utocistem nakupni galerie Vankovka. V tomto smeru by se Brno nemuselo bat jit naproti nejen letnimu ochlazovani ale ani celorocnimu otuzovacimu trendu a rozsirit vodomilum zazemi treba o lavicky nebo prevlekaci zasteny.
Levobrezni trasa smerem ke koupalisti Riviera se mi jevi dopravne stale mene citelnou, obavam se, ze s cyklisty se tu cilene nepocitalo a ze se vezu nacerno. Tady je meho pocitu jasny signal, kdy se smerem odbocujicim k mokradu postavily schody. Stavba taky v rozporu s mezinarodni zvyklosti podle vseho pouziva barvu pro vyhradne pesi chodniky, coz je kontraintuitivni. Nastesti je barva uz ted tak bleda, ze to za rok bude jedno. Cyklo hostilni architektura.
Nenecham se ale zaplasit a nasleduji dalsi cyklisty v prujezdu kolem asi nejromantictejsiho mista, mokradu a navazujici drevene lavky. Prave takova divocejsi zakouti, kde se pripadna povodnova voda muze rozlit do meandru a tunek, bych na trase ocekavala ve vyrazne vetsim mnozstvi. Zaroven v techto mistech dumam nad tou obecnou neochotou pustit nekam cyklodopravu. Architekt Miroslav Korbicka, jeden ze spoluautoru navrhu, v jednom rozhovoru zaroven rika, ze ,,uspeli diky konceptu otevreni obou brehu verejnosti a duslednemu oddeleni tras pro chodce a cyklisty." Vubec tomu nerozumim a myslim na brnenskou ,,pracovni cykloskupinu", Brno autem a BKOM.
Protoze prave toto je minimalne obydlena cast, Svratka je zde z jedne strany sevrena prudkou strani Cerveneho kopce, z druhe se stale nevzdaluje hucici okruh, usek ulice Bauerova, za nimz se rozleha neprostupny areal vystaviste. Zaroven jsem vice nez dva kilometry od rekneme spolecensky v budoucnu nejvytizenejsiho mista Rullerova nabrezi - kavarny u Ronda. Na rychle venceni psa trochu z ruky, naopak cyklistum se tu nabizi moznost odpustit si stoupani pres Cerveny kopec na protejsim brehu a urychlit si tranzit z Bystrce, Komina ci Jundrova smerem do centra (a naopak). Navic konecne je tu trochu stin, coz zpusobuje jednoznacnou ulevu. Dnes je tricet dva stupnu ve stinu a mezi stinnejsimi castmi trasy a naopak vykacenym betonistem v okoli Ronda je citelny rozdil. Nez ve zplodinami nasycenem centru mesta se nakonec lepe jezdi i vyhratymi silnickami treti tridy, co se tahnou slamenou vuni slunne polni krajiny jizne za Brnem, odkud jsem prijela a kam se budu z teto urbanni exkurze vracet.
V okoli koupaliste Riviera me cyklooptimismus opousti definitivne. Geometricky pusobivy most u velodromu (s nejistou budoucnosti) ma sice vodorovne cyklisticke znaceni a naklonene roviny, po nichz lze lehce vyjet, ale zaroven je to trochu past - prostoru na zatoceni neni mnoho, navic neni videt skrz mostni hmotu, jestli za rohem nejde pes nebo dite. Detail, stejne jako to, ze pro vsechna schodiste podel naplavky plati, ze nemaji zadnou lizinu nebo plosku pro vedeni kola. Schody tak zase tvori barieru predevsim pro deti, starsi lidi, zeny s kolem se snizenou ramovou trubkou, lidi s tezkym elektrokolem apod. Jiste, oni si to objedou.
Dalsi velkolepa, tentokrat spise delkou nez architektonickym tvarem, mostni konstrukce se vine primo u Riviery. Vznese se nad okruh i prilehle parkoviste. To je v tuto chvili preplnene, lide dychtivi svlazeni na Riviere cekaji v autech ve fronte, az nekdo odjede. Beznadej se chveje ve vzduchu. Deti na zadnich sedadlech jsou mozna generaci, ktera ten klimaticky kolaps uz neda. Navzdory povzbudivemu vodorovnemu znaceni, stejne za mostem nevim kudy dal - lze projet na ulici Hlinky, nebo me soustava kruhovych objezdu uvrhne do Pisareckeho tunelu? Radeji se vracim, nemam naladu na betonove bludiste ani smrt mezi vydeptanymi motoristy. Nechapu, jak tohle misto mohlo vyrust ted, v soucasnem environmentalnim kontextu. Zrejme nejeden clovek ve vedeni mesta zije v nejakem fosilnim bludu, diky nemuz v tomto miste nevidi beznadejny pokus o zelen na dvou metrech ctverecnich uprostred megatun betonu, asfaltu a dalsich teplovabivych hmot. Nevidi, ze cim vice parkovist a okruhu, tim vice aut.
Nikomu tu zkratka neni lito stavet parkovaci domy a plochy uprostred mest, miliardy tecou, ale jedna o tricet cisel sirsi stezka, ktera se vyhne par stromum, to je naprosta utopie. Ve meste pritom apetit budovat parkovaci domy neutucha, vetsinou zaroven ani nejde o Park and Ride system, protoze se nachazeji v podstate v centru. Jen zajimavost pro srovnani - budouci vlakove nadrazi ma mit pres tisic parkovacich mist uprostred ,,noveho centra" Brna. Dnes skoro o milion obyvatel vetsi Praha je na tom s kapacitou parkovist nasledovne: hlavni nadrazi disponuje 148 misty na terase nad vstupni halou a vetsina prazskych verejnych parkovacich domu a ploch ma prumerne kolem dvou set mist. To vyrazne prekracuji akorat garaze na Letne s 800 misty a parkovani u Muzea s bezmala 500. Prahu samozrejme taky nevede zadny progresivni dopravni genius, ale natahnout do vznikajici ctvrti dalsi tisice aut, muze jen nekdo skutecne naprosto odtrzeny od reality.
U Riviery take onen naplavkovy pocin zatim konci - tedy jeho levy breh. A protoze jsem vjezd na nej zahajila u partyzanske cyklozkratky pres zarostlou vlecku, podobne ne moc elegantne ji opoustim pres letity a k cyklistum opet velmi vstricny mostek - to by bylo, aby tu chybela nejcastejsi cykloznacka v Cesku: cyklisto, sesedni z kola. Prestoze zdaleka ne kazdy z kola sesedne, nikdo kupodivu nedojde ujmy. Opet toto znaceni jen ukazuje, jak se s cyklisty zachazi jako s uplnymi idioty. Misto toho, aby treba nekdo zpevnil tech par otravnych mist, kde je nutne prekonat kameny a hlinu, nebo treba natrel cyklopruhy barvou tak, aby ani cizinec valici se po EuroVelu 4 nemusel u kazde mysi diry koukat do mapy. No nicmene podjizdim pisareckou estakadu smerem na Jundrov. Odpoledni slunce zhne, podel Zabovreske svistim novym koridorem, za Veslarskou uz zase postaru tesne vedle aut, kde je na Kninicske jen ubohy cyklochodnik. Aspon tak, kazdopadne u Kominske lavky citim, ze je cas vratit se na jih, stejne bych za chvili musela zase mezi auta.
Obracim kolo na starou stezku a po proudu reky jedu zpatky na jih. Vzrostle stromy, zahradky, prkenne domky, hriste, pivni a kavova zakouti. Nema to honosnost monumentalnich betonu, nejsou v tom ty miliardy. A prestoze maximalne ocenuji propojeni mestskeho prostoru s rekou, zustava ve mne zaroven v Brne velmi duverne znamy pocit, ze vsechny ty cykloveci vznikaji jakoby na zaprenou, hrube nedotazene, ve svete, kde je skoda na cyklofasisty a ekofanatiky kazdeho sufanu asfaltu, kazdeho kyblyku barvy, kde mas byt vdecny za malo a porad ve strehu pred nejakou karou, schodkem, absentujicim znacenim - nejen prechodem, ale treba dokonce cykloznacenim v krizovatce - exisstuje v Brne vubec nejake? Nebo nas teto vymozenosti Brno autem usetrilo?
Kdyz sjizdim stinny sesup pod Kamennou kolonii, pribrzduji, abych neminula sestup k mistu, kde musi byt nad rekou drevene lavky a oblazkova plaz, kterych jsem si vsimla z protejsiho brehu. Je tomu skutecne tak, ale musim sejit po prudkych castecne tocitych schodech. Dole me ceka klidne prijemne misto, nedaleko se zase koupou nejaka decka, ma to tu skoro venkovsky charakter, huceni aut uz mozek vypnul a nevnimam ho. Smireni se s nabrezim se rozleva mym nitrem.
Opet jsem se ale ocitla na vyhradne pesi stezce, prestoze po ni mohu dal pokracovat a zahy se napojit zase na pro zmenu legalni cyklopesi chodnicek. Nechci si nechat zkazit naladu, neresim to, nikdo to tu nastesti neresi, protoze v tomto zakouti nikdo ani neni. Uz se nemuzu dockat, jak vyzkousim napojeni pod viaduktem na pravem brehu, kde byla nekolik let sypka skluzavka. Prestoze je ale cela vec dva mesice v behu a ma se kazdym dnem kolaudovat, smisenemu useku stezky k prujezdnosti chybi asi dva metry. Je pulka tydne, vsedni den, asi tri odpoledne, ale tady je mrtvo. No stress. Obavam se, ze pletivo to tu bude strazit pred zavilymi cyklisty jeste pul roku. Minimalne. Par metru se vracim a sjizdim na pesi verzi, ta je pod mostnim obloukem velmi uzka, ale s prave projizdejicimi bruslari se tam solidarne vmestname.
Proti povodnim snad nabrezi zafunguje. Dovedu si predstavit, ze to snad trochu i zaroste, neco voda jeste podemele, ze se dotahnou detaily, doplni mobiliar, divne roztrideni stezek smyje dest, najdeme skuliny a zkratky a vse zle bude zapomenuto. Ale taky nas cekaji dalsi etapy protipovodnovych opatreni, ktere jsou naplanovane az do tricatych let. Nove vlakove nadrazi by se melo zacit stavet v roce 2028, dokonceno by melo byt v roce 2035. Pripominam, ve srovnani s nadrazim prosta naplavka se protahla na skoro trojnasobek casu. Tezko rict, jestli se behem teto monumentalni prestavby Brna nejak zmeni pristup k tem nejjednodussim, a pritom tak efektivnim vecem, jako je treba cyklisticka infrastruktura. V uvodu zminenou potemkinovskou cykloskupinu sice nahradila vloni nova, snad lepsi skupina s novym cyklogenerelem. Vsechno jako by se zacinalo trochu znova, vcetne definice cyklistu a premerovani sklonu brnenskych kopcu. Jako by Brno uvizlo v nejake smycce.
Nez se zdejsim mouchy snezte si me tempem, komisovanim, vizualizovanim, pretahovanim a flakanim vsechno postavi, mne uz bude treba sedmdesat. Nevim, jestli si to pak projedu jeste na kole.