Zatimco reformni osmasedesatniky reprezentuje Sekyra Ludvika Vaculika, normalizacni neostalinismus Vabank Alexeje Pludka. Oba texty se ale podivuhodne vztahuji k soucasnemu rozdeleni spolecnosti. Historicky prvni zivy dil literarniho podcastu TL;DR tedy zdaleka nebyl tak historicky, jak by se s ohledem na vybrane, dekady let stare texty (a ve Vaculikove pripade text dokonce citankovy) mohlo zdat. Obe knihy naopak ukazaly, jak hluboke jsou koreny nejen ceskeho rustikalniho konzervatismu, ale taky regulerniho obyvakoveho fasismu, z nichz vyrostla normalizace a ktere po listopadu 1989 rozhodne nezmizely. Zvlaste tzv. antisystemove strany, ale nejen ony, naskakuji na v podstate normalizacni ideal spolecnosti (u antisystemovych stran vcetne orientace na Moskvu).
Zvlaste cteni Pludkova Vabanku potom vyvolava otazku, jak moc byl vlastne normalizacni rezim, ktery knihu i autora ocenoval nejvyssimi poctami, socialisticky, a nakolik se naopak opiral o xenofobii, antisemitismus, misogynii, orientalismus, militarismus, antiintelektualismus apod. Prave tyto ingredience pritom z ceskeho mysleni nikdy nezmizely, naopak v poslednich letech nove vzkvetaji v proruskych dezinformacnich mediich, na ,,alternativni" politicke scene a v novych vlnach fasizace ceske spolecnosti.
Oproti tomu kdo zna Vaculikovy fejetony z porevolucnich Lidovych novin, bude mozna prekvapen, ze v sedesatych letech autor manifestu Dva tisice slov zdaleka nebyl tak konzervativni. V Sekyre krome generacni revize padesatych let, konfliktu mesta a venkova, statkaru a chudiny zachytil napriklad i tema sexualniho nasili na studentce stredni skoly, aniz by z toho vyrabel pikantni zapletku (coz neni v ceske popkulture nijak vyjimecne).
Stale se ale bavime o nejen politickych, ale take literarnich textech. A prave Vabank tvori Sekyre jakesi temne zrcadlo nejen ve sve propagandisticky neostalinisticke interpretaci prazskeho jara, ale taky jako jeji stylovy protiklad. Proti sobe tak stoji Vaculikuv sugestivni modernisticky text, ktery je vysostne literarni, sebereflexivni a humanisticky a Pludkova dezinformacne didakticka ilustrace v klicovem romanu, v nemz karikuje dobove intelektualy a udalosti prazskeho jara dava do souvislosti s sestidenni valkou a zapadnim sionismem. Vaculikovy sugestivni metafory nahrazuje Pludek patosem a sentimentalitou a tam, kde je Vaculikuv styl zivy vcetne narecnich podob, Pludek banalnim jazykem kostrbate spleta vykonstruovane dehonestacni zapletky.
Ani v tomto zivem retrospektivnim dile jsme nezapomneli na nekolik malo literarnich tipu nebo letni zazitky - tesit se muzete hlavne na medvedy.