Pripominka vyznamnych postav bulharskeho anarchistickeho hnuti, jimiz bylx Georgi Sejtanov (1896-1925) a Mariola Sirakova (1904-1925).
Studentka a herecka Mariola Sirakova se narodila 14. srpna 1904 v Kilifarevu v dobre situovane rodine. Jeji otec byl kapitanem v zaloze a reditelem Lidove banky v obci. Po prevratu 9. cervna 1923 byl predsedou triclenne vojenske komise v Kilifarevu. Zakladni skolu absolvovala v rodne vsi a kdyz v roce 1919 nastoupila na divci gymnazium v Tarnovu, stala se anarchistickou komunistkou.
Pravidelne se ucastnila tajnych anarchistickych schuzek. Jednoho vecera navstivil rusky hrbitov v Tarnovu ilegalni anarchista, basnik a novinar Georgi Sejtanov a vypravel studentum poutave pribehy. Na Sirakovu zapusobil jeho sarm a vzplanul mezi nimi milostny vztah, ktery pretrval az do jejich smrti. Zaujata myslenkami anarchismu zanedbavala studium a musela sedmy rocnik gymnazia opakovat, coz v rodine zpusobilo velky skandal. Presto ji to nezastavilo a s pritelem z detstvi Stefanem Paraskovem odjela do Ruse, kde se zapojili do cinnosti mistni komuny - male spolecnosti anarchistu, kteri obhospodarovali nekolik hektaru pudy a snazili se zit podle zasad sebeorganizace a samospravy. Aby ji rodice z vlivu anarchistu vymanili a primeli ji k do konceni vzdelani, prihlasili ji na skolu do Plevenu.
V roce 1923 doslo k vojenskemu prevratu a k masakru nekolika tisic delniku a rolniku. Nasledoval ozbrojeny odpor, proti nemuz fasisti a armada rozpoutali obrovske represivni tazeni. Mariola ve svem byte v Plevenu ukryvala anarchisty v ilegalite, jako byl legendarni Vasil Popov ,,Hrdina" nebo jeho pritel Valko Sankov, po kterych urady dlouho patraly. Policie ji uz dlouho podezrivala a nakonec byla zatcena, znasilnena a brutalne zbita. Protoze se vsak k nicemu nepriznala, byla propustena a v cervnu 1924 se vratila do Kilifareva. Zde se spojila s podzemni kilifarevskou cetou (ozbrojena partyzanska jednotka), v niz byli jeji pritel z detstvi Stefan Paraskov, bratri Balchovove, Nadezda Popova a take jeji mily Georgi Sejtanov. Aktivne jim pomahala, nosila jim jidlo, leky a obleceni a starala se o zranene. Byla opet zatcena, ale brzy propustena. Po teto zkusenosti presla take do ilegality.
Po bombovem utoku na sofijskou katedralu v dubnu 1925 a naslednem vystupnovani represi se oddil rozhodl rozdelit na mensi skupiny a pokusit se tajne prekrocit hranice. Behem postupu se delili na stale mensi skupinky a nakonec putovala k tureckym hranicim Mariola Sirakova jen se svym druhem Georgi Sejtanovem. Kdyz se vysileni a ziznivi pokouseli doplnit vodu na male zeleznicni zastavce mezi Novou Zagorou a Jambolem, byli zaskoceni policejni hlidkou a zatceni, aniz by kladli odpor. Meli byt sice prevezeni k soudu do Sofie, ale 2. cervna 1925 byli spolecne s dalsimi dvanacti vezni popraveni a pohrbeni na nadrazi Belovo.
Po jeji mucednicke smrti pokracoval v boji za anarchismus jeji mladsi bratr Georgi, ktereho bolsevici po nastupu k moci uveznili v koncentracnim tabore v Belene.
Georgi Sejtanov se narodil v Jambolu v Bulharsku v roce 1896. Stal se jednou z nejvyznacnejsich osobnosti bulharskeho anarchismu (ktery pritom o osobnosti nemel nouzi) a jeho specificke organizace Federace anarchokomunistu Bulharska (FAKB).
Na stredni skole byl skvelym studentem, od mladi vsak mel rebelskou povahu. Uz v ranem veku prilnul k anarchistickemu hnuti. V 17 letech spolu s dvema kamarady zapalili archiv mistniho soudu, ale jako nezkuseny se snadno prozradil a policie je rychle vypatrala a zatkla. Kdyz se mu za pomoci pribuznych povedlo spolu s ostatnimi z vezeni uprchnout, nezbylo mu nez odejit do exilu.
V 18 letech dorazil do Parize, kde se setkal s mnoha dalsimi bulharskymi anarchisty, jako byl treba Varban Kilifarski, ktery vyucoval v La Ruche, svobodne skole a kulturnim centru zalozenem francouzskym anarchistou Sebastienem Faurem.
V roce 1914 se potaji vratil do Bulharska a pokracoval v revolucni propagande. Ale jiz v roce 1915 byl prozrazen, zatcen a mucen policii, znovu se mu povedlo utect az pocatkem roku 1917, kdyz se mu podarilo rozpoutat vzpouru veznu v sofijske veznici. Jeste koncem roku 1917 uprchl do Ruska a byl prvnim bulharskym revolucionarem, ktery prisel na zacatku ruske revoluce do Moskvy. Musel pri tom prekonat Dunaj, Rumunsko, ruske zakopy, Ukrajinu a Rusko v prestrojeni za rumunskeho vojaka.
V Moskve pri hledani obzivy odpovedel na inzerat agitpropu a Karl Radek jej doporucil do redakce casopisu Svetova revoluce (Vsemirnaja revolucija). Sejtanov zalozil v redakci bulharskou sekci, jejiz cinnost spocivala ve vydavani propagandistickeho listu v bulharstine a navazovani kontaktu s Bulharskem. V Moskve se setkal s mnoha anarchisty, s nimiz ho pojilo davne pratelstvi z Parize, a seznamil se i s mnoha novymi tvaremi.
V zari 1918 se v moskevskem tisku docetl o revolucnich udalostech v Bulharsku a rozhodl se vratit. K rozhodnuti patrne prispelo i jiste zklamani ze zpusobu, jakym se revoluce v Rusku zmocnili bolsevici. Pri pruchodu Ukrajinou padl do rukou bile armady tvorene reakcionarskymi Rusy a mel byt nasledujiciho dne spolu se skupinou vzbourenych rolniku popraven. Diky neobycejne duchapritomnosti a podplaceni strazneho se mu vsak podarilo vyvaznout. Dorazil zpet do Bulharska a navazal kontakt s anarchistickym hnutim, ktere vetsinou muselo fungovat v ilegalite. V unoru 1919 uverejnil svuj slavny otevreny ,,Dopis anarchistum", ve kterem rozvinul jasne anarchisticke stanovisko ve prospech ruske revoluce.
Zapojil se do mnoha ozbrojenych akci proti statu a dvakrat se mu podarilo uniknout z vezeni za uzasnych okolnosti. Ve svych 26 letech vsak prehodnotil partyzanskou taktiku hnuti a vyjadril sebekritiku, kdyz tuto taktiku oznacil za neadekvatni socialnim bojum, jez se v Bulharsku rozvijely. Domnival se, ze je zapotrebi masova organizace a akce nejen na pracovistich, ale ve vsech oblastech zivota.
Jako talentovany propagator, recnik a basnik oplyvajici osobnim kouzlem mel velky vliv na mnoho lidi. Jeho recnicke umeni nespocivalo ve vnejsich efektech, ale v sile syntetickeho mysleni, prestoze casto improvizoval. Na tri desitky jeho textu, ktere se zachovaly, jsou intelektualni perlou mysli a prikladem dokonaleho stylu. V lete 1920 vydaval Sejtanov spolu s Georgi Popovem podzemni noviny Vzpoura (Bunt), kde publikoval clanky jako ,,Diktatura a my" nebo ,,Kdysi a nyni". Prispival do anarchistickych casopisu jako Svobodna spolecnost, coz byla teoreticka revue FAKB, Protest, Delnicka myslenka ci Anarchista a take do literarni revue Plamen (Plamak), kterou vydaval v Sofii Geo Milev. V letech 1924-1925 redigoval take ilegalni noviny Bezvladi (Bezvlastie), kterych vysla 3 cisla.
Podilel se na osvobozeni vyznamneho anarchisty Petara Mazneva z vezeni. Policistum, ktere behem teto akce zajal, udelal prednasku o anarchismu a spolecenske situaci. Pak je propustil, kdyz mu slibili, ze u policie skonci. Tento slib dodrzeli! Maznev posleze zemrel na tuberkulozu, ktera byla dusledkem vezneni a zivota v ilegalite. Jeho pohreb v rodne vesnici se stal prilezitosti pro obrovskou demonstraci anarchistu z regionu. Sejtanov pronesl vasnivou rec, ktera vyvolala velkou odezvu a pomohla rychlemu rozvoji anarchismu v teto oblasti.
V roce 1923 vedl vojensky prevrat k masakru 35 000 delniku a rolniku. Nasledoval ozbrojeny odpor, ktery vyvrcholil bombovym utokem na katedralu v Sofii, jenz miril na vladnouci vrstvu a za kterym stala Komunisticka strana. Fasisti a armada pak rozpoutali obrovske represivni tazeni proti revolucnimu hnuti.
Sejtanov byl oficialne uznavan povalecnym komunistickym rezimem, ktery po nem pojmenovaval ulice a v jeho rodnem meste Jambolu mu vztycil pamatnik. To ale rezimu nebranilo, aby perzekvoval Sejtanovovy soudruhy, kteri byli stale nazivu, a poslal mnohe z nich do vezeni a koncentracnich taboru!
Uvedeny text je kompilaci kapitol z knihy Bezvlastie. Z historie anarchistickeho hnuti v Bulharsku, kterou vydalo Nakladatelstvi AF v roce 2024.
2.6.2025 Nakladatelstvi AF